29. prosince 2020

Kovidní PF

V Pavlově obyváku jsme v šesti lidech slavili jeho narozeniny, když zazvonil zvonek a paní přišla přepsat čísla z měřáků na topení. Místo tradičního svátečního či novoročního přání pozdravila slovy: „Nebojte se, já Vás nenahlásím.“ Vrtá mi od té doby hlavou, zda šlo jen o podivné, náhodné setkání, nebo metaforický popis naší společnosti anno 2020.

18. prosince 2020

Proletáři

Na aktualne.cz proběhla zpráva o tom, že čínská komunistická strana zakládá své buňky v různých firmách, včetně těch, které jsou odnoží firem českých jako je Home Credit či Škoda. Takže jsme nedozvěděli nic víc, než že komančové od dob ruské industrializace a urbanizace fungují stále stejně. Asi není třeba se divit. Co se nicméně od předaurorových dob změnilo, je míra dobrovolnosti a zapálenosti jednotlivých členů buněk, které v sobě nepochybně zahrnují i fanatické politruky i indiferentní členy, kteří drží ústa a krok. Však to není zas tak dávno, co to u nás fungovalo podobně.

Nejsem žádný expert na Čínu, jen mě fascinuje, nakolik se mé vnímání Říše středu změnilo po necelém měsíčním putování. Jednou z nejzajímavějších připomínek byla nesouvislá a vcelku nahodilá čára mezi soukromým a veřejným, která se projevovala jednak neustálým napomínáním a narušováním soukromého prostoru vyšší mocí (nezřídka reprezentovanou nějakým horlivým joudou) a druhak jakousi kolektivní uniformitou, spořádanou poslušností a připraveností nechávat se neustále napomínat a kontrolovat. Zlepšující se materiální kvalita života vykoupená mentální kolektivizací, ve které se centrální nařízení a postupy nerozporují. Že se svévolná čára mezi soukromým a veřejným týká i západních firem, proto vůbec nepřekvapuje. Vytvářet buňky v továrnách na kapitalismus je koneckonců základem komunistické ideologie. A co na tom, že se i čínské státní firmy chovají víceméně kapitalisticky.

Možná novináře zmátli naši komančové, kteří v porovnání s minulostí významně méně hlasitě slaví různé svátky a neshlukují se jako dříve, ani jiné do shlukování nenutí. V programových východiscích nicméně diktaturu proletariátu nadále mají. Asi novinářské zmatení nebude výrazem Proustovského stesku, spíše nepochopením, že čeští komančové jsou maximálně utilitární partají, která sice shlukuje z velké části lidi tesknící po totalitních časech, nicméně v reálu pracující primárně na pozicích funkcionářů a různých výhodách s nimi spojených. Protože i mezi komanči je každý nejblíž sám sobě.

14. prosince 2020

Ponoři

Během komorní společné oslavy narozenin jsme se s Honzou shodli, že bychom chtěli zkusit prosincovou vodu v Barboře, a přesně před týdnem pooprvé v plavkách několik minut na břehu hypnotizovali vodní hladinu. Jako dvě vyplavené bílé velryby. Nakonec jsme se odhodlali, nicméně již asi po deseti vteřinách pádili euforicky ven. V úterý už jsme napočítali vteřin dvacet, ve středu třicet a z ranního miniponoru se stal rituál, kterým každý den rozproudíme krev a vyplavíme předchozí splíny dopamino-serotonino-endorfinovým koktejlem. Původní plán zvládnout do vánoc dvě minuty po krk ve vodě jsme naplnili dnes ráno, napoosmé. Nuot bjéd.

11. prosince 2020

Hnědí ptáci

Bavili jsme se s kamarádem, jestli je na naší politické scéně momentálně hnědší ódées nebo espédé. Následně jsem zahlédl tweet ptačího poslance, který pojmenoval jednu nevládní organizaci ekologickými džihádisty, a pak se dočetl, že nová trojkoalice ODS-TOP09-KDU bude u nás prosazovat „právo a spravedlnost“, což je, asi shodou náhod, název jedné hodně hnědé polské politické strany. Nehledě na to, že student prvního ročníku právnické fakulty ví, že se právo a spravedlnost výrazně odlišují. Sorry, marketingu.

Jiný kamarád mi následně popsal, jak to na naší politické scéně vlastně chodí. Každá partaj se prý bojí, že pokud nebude mít ve svých řadách výrazného rasistu, přijde o hlasy. A tak si komunisté opečovávají poslankyni Aulickou Jírovcovou, maskotem ANOnistických hnědých sraček je prý kromě Bureše třeba bílinská starostka Bařtipánová, u KDU dlouhodobě vládne Čunek, Starostové mají senátora Zemana, u socanů Foldynu nahradila (sociální!) ministryně Maláčová, nu a u pitomiovců, tříbarevných a modrých ptáků reprezentuje rasisticky hnědé názory vesměs každý. Jen ti Piráti to prý dosud nepochopili.

Stále se holt učím. Ale asi nakonec nejde o soutěž v intenzitě či odstínu barvy lejna. Smrdí to v každém případě a přibližovat se není radno.

10. prosince 2020

Bez rukavic

Zdá se, že hradní mistři naprosto shodili zábrany a dali se na rukopášný boj s vlastní zemí a jejími obyvateli. Ani nevím, kde začít dříve, takže nahodile vybírám z událostí uplynulých dní a týdnů.

Například Zemanovu výzvu české vládě, aby se připojila k polskému a maďarskému bojkotu demokratických principů a evropských hodnot. Prý v zájmu jednoty v rámci V4, zatímco je stále jasnější, že mnohem větší hrozbou pro Evropskou unii než Brexit, je setrvání totalizujícího se Polska a Maďarska.

Nebo vyslání bezvýznamného poradce k politickým jednáním do Moskvy bez vědomí ba schválení českým ministerstvem, které má zahraniční politická jednání na starosti. Poradce, který pracoval či stále pracuje pro druhou největší ruskou firmu Lukoil, tedy měl či stále má v náplni práce hájení ruských, nikoli českých zájmů. Je veřejným tajemstvím, že se táž firma podílela na financování Zemanovy prezidentské kampaně.

Nade vším se samozřejmě tyčí Zemanova oficiální žádost šéfovi tajné služby o sdílení informací o ruských špiónech u nás, kterou šéf tajné služby ze zákona nesmí odmítnout. Týž šéf též tajné služby, jemuž a jíž Zeman dlouhodobě nemůže přijít na jméno, protože služba zveřejňuje zprávy o rostoucím neblahém vlivu čínských a ruských tajných služeb u nás.

Vlastně nevím, do jaké míry je Zeman stále při smyslech, či již pouhou loutkou hochštaplerů, mafiánů a poserů, kterými se obklopil. Ale jistě ho neomlouvá, že z Hradu krom korupčního smradu vane i politika, prosazující zájmy cizích mocností na úkor těch našich. Zeman je velezrádce, jehož senilita neomlouvá.

2. prosince 2020

Okapy

Případ maďarského europoslance, horlivého bojovníka za práva rodin, programového homofoba a jednoho z hlavních ideologů xenofobního Fideszu, nepřekvapil. Nejprve pobavil, následně způsobil malou depku s vědomím, že takto funguje valná většina profesionálních politiků. Nasadit masku, která přinese nejvíce bodů, a dál nic neřešit.

Jako když se česká politická rozčiluje nad Prymulou či Kalouskem v hospodě, i když je mezi lidmi, činnými v pražském gastrobyznysu, známo, ve kterých restauracích lze denně narazit na pány ministry a poslance či paní ministryně a poslankyně. Akorát v rámci solidarity nikdo nikoho nepráská, protože alespoň nějaký byznys je lepší než žádný byznys.

Nebo když se Pitomio z majitele cestovní kanceláře pro plyšové hračky stane globalizovaným světoobčanem pořádajícím transkulturní setkání, aby si následně vytvořil byznys na xenofobii, hlouposti a zakomplexovanosti části populace. Pitomio Jozsefa asi připomíná u nás nejvíc, protože oba na veřejnosti vystupují jako bigotní magoři. 

To takový Bureš spíše hraje na žoviálnost a kamarádšoft, jen se tu a tam prokecne, že nás smrtelníky považuje za póvl, přísahá na smrt vlastních dětí, že neudělá něco, co hned udělá, a není mu žinantní nechat unést vlastního syna či na dceru hodit dotační podvod.

Představa (nikterak grafická tedy, fuj!) polonahého poslance, slézajícího po okapu ze zakázané party s baťůžkem plným extáze, který po lapení policií mává diplomatickým pasem, aby se dozvěděl pouze tolik, že ho imunita na okapu neobrání, mi přijde jako výborný plán. Jen více takových okapů.

1. prosince 2020

Sněhuláci

Prvního prosince je lázeňský park zrána bílý a já si uvědomil, jak mi kovidování připomíná dánskou zimu, která se primárně skládá ze tmy, mokra a větru, že i já jsem dostával manické záchvaty, když najednou vyšlo sluníčko. S Runem jsme si dokázali číst venku na lavičce i v mínusových teplotách, bo subjektivně šlo o vysoké plus.

Od studia na kodaňské univerzitě mě dělí třiadvacet let a dnes ráno se dostavilo deja vu. Sněhový poprašek coby záblesk optimismu v jinak ponurém období, ponurém tentokráte zejména vlivem okolí, jež chrlí více negativní energie, než je obvyklé a nutné. I když jsem sdělovací prostředky přestal sledovat.

Zkrátka se nepotkáváme, nepovídáme si a každý po svém se vyrovnáváme s novým druhem vnitřněvnější samoty. Lenka vyrazila pro rohlíky a přinesla domů sněhovou kouli. Já vynesl hnědé a žluté odpadky, cestou zpátky uplácal minisněhuláka a pár čtvrťákům pomohl očistit několik aut. Začal advent, v Teplákovicích sněží a bílá pokrývka odráží nezvykle více světla.