28. května 2020

O koních

Našel jsem ve schránce kandidáty pro doplňovací volby do Senátu PČR, které vláda přeložila z března na příští týden. Přeložila protizákonně, připomeňme si, aby nezapadlo, ač to na papír v mé schránce má pramalý vliv.

Jen o dvou z kandidátů jsem věděl, že kandidují, protože jediní před původně plánovanou volbou prováděli jakousi kampaň. Jeden z nich se pak poslední dva měsíce snažil vézt na koronavlně a implicitně připomínat, že má vlastně taky zásluhu na tom, jak málo je na Teplicku nakažených. Protože prostě. Primátor a tak.

Z deseti kandidátů mě nezaujali jen tři: duchcovský socdemácký starosta, starostka Hrobčic za Starosty a nezávislé a starostka bílinská, hájící ANONistické barvy. I když by asi mělo zaujmout propojení mezi lokálním a celorepublikovým angažmá, ať již to znamená, že se do důležitých funkcí v místní samosprávě derou nadmíru ambiciózní lidé, nebo že jejich partaje nemají příliš kde čerpat pro další volby, takže je třeba recyklovat.

Platí samozřejmě i o zmíněném modroptačím primátorovi, dříve protežovaným svým nedávno zesnulým předchůdcem, jehož by teď rád nahradil v Senátu. Pana primátora neznám, nevím, co se mu v životě povedlo, nic proti němu osobně nemám, ba dokonce se zdá, že se po letech Kuberovské stagnace mé rodné město někam možná posune. Na jedné straně politická afiliace s dosud nejzkorumpovanější partají polistopadové éry (ač pozor, ANOnisté Vám nebezpečně šlapou na paty!). Na druhé straně ale zase sympatický smysl pro humor, projevující se tvrdošíjným užíváním titulu Bc. To musí být ale mindrák, panečku!

V minulých volbách Kubera těsně porazil ředitele teplického gymplu, který kandiduje zas. Měli jsme s Begym, když ještě nebyl ředitelem, nepatrný konflikt, který jsem mu dávno opustil, jako bych mu odpustil jakousi ostentativní a vlastně roztomilou namyšlenost. Teplický gympl pod jeho vedením patří k nejlepším školám v kraji a sám Begy to dle mého myslí vlastně dobře, byť bychom se v mnoha ohledech neshodli. Navíc se v několika kauzách s prezidentskými obrazy a studentkami v hijabech projevil jako silný charakter. Sám nevím, jestli mu hodím, ale nemám problém.

Begy není jediným středoškolským pedagogem, od ostatních dvou se nicméně liší svou partajní nezávislostí. Jeden z mých lístků obsahuje i jméno Bohumila Ježka, který učí na ústecké průmce, další pak Zdeňka Peška, ředitele teplické ekonomky. První kandiduje za SPD, druhý za Trikolóru, tedy dvě otevřeně rasistické, xenofobní a jinak extremistické, Ruskem protežované organizace. Chtělo by si povzdechnout „a takoví vzdělávají český dorost,“ ale obávám se, že je v našem školství násobně hůře.

Když je řeč o extremistických a Ruskem podporovaných organizacích, nelze nezmínit dalšího kandidáta, krajského hejtmana, který se dlouhodobě cítí jako James Bond, John Wayne a Vladimír Iljič v jednom. Díky svému bývalému působení v Halo noviny si říká novinář.

Nad kandidátem s číslem tři jsem se nemohl nepousmát, nejen proto, že jsem jeho jméno na senátním hlasovacím lístku obdržel již minule. A předtím i na jiných lístcích. Bývalá teplická celebrita, bývalý pravoslavný arciděkan, dnešní rytíř kandidující za partaj bývalého známého muzikanta. Bylo by vlastně roztomilé, kdyby se neposedný Evžen nepohyboval příliš blízko nejbizarnějším místním extremistickým kruhům.

Posledním ze za zmínku stojících kandidátů je za Piráty kandidující, v Praze žijící duchcovský rodák, který si z jakéhosi bizarního důvodu na svůj kandidátní profil napsal, že je boxer. Zaujalo mě, že jako jediný z potenciálních senátorů nepobírá erární mzdu, tj. není zaměstnancem státu ani místní samosprávy. A taky, že jeho manželkou je dle mého názoru výborná novinářka (byť s ní spíše nesouhlasím), jejíž otec byl (je?) zapřísáhlým marxistou (a brutálně principielním člověkem), matka byla donedávna ombudsmankou a brácha je supr právník... A pak jsem se dočetl, že na žádost Pirátů kandidátku stáhl, protože si před jedenácti lety nekontrolovaně hrál s fotošopem.

Kandidátské defilé coby obraz společnosti roku 2020. Kecal bych, kdybych tvrdil, že mi neproběhl po zádech Děda Mráz.

26. května 2020

V pohádce

Bylo nebylo v dobách kovidových.

Jednoho dne, 5. března to bylo, poslala hejtmanka, respektive její pýáristi srdceryvný dopis zdravotníkům v kraji, jak jsou strašlivě důležití a jak je třeba je chránit. Následně se záchranářka Veronika ozvala, ať hejtmanka nemele blbosti a raději se opravdu snaží záchranáře ochránit, například tak, že budou mít adekvátní vybavení. Veroničin list následně popsal jeden lokální plátek, načež ji patolízalsky pokáral šéf záchranky a údajně pohrozil vyhazovem. Sama hejtmanka zareagovala, jak nejlépe uměla, tedy svedla vinu za nedostatečné vybavení na Německo. Což se zas úplně nelíbilo jejich velvyslanci, který, vlastně podobně jako Veronika, hejtmance vzkázal, ať nemele blbosti.

O dva měsíce později se dozvídáme, že kraj podal kvůli zmíněnému incidentu trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy, jež vyšetřuje odbor extremismu a terorismu. Jen nevíme, zda prst míří (jen) na záchranářku či (také) na list, který její dopis zveřejnil.

Myslí si ještě někdo, že Středočeskému kraji nevládne vypatlaná ambiciózní hysterická paní, jejíž jedinou kvalifikací pro stávající funkci je, jak jinak, loajalita k šéfovi?

25. května 2020

Otvíráme

Dva měsíce rozhodnutí vlády připomínají přehlídku krásy, ve které se na pódii promenují různí vybraní ministři a další papaláši a sdělují nám, kde co povolí nebo zakážou. Nikoli na základě dat, ale výhradně volebních preferencí. Zjistíme, co lidi nejvíce sejří a podle toho rozhodneme. A tak máme ode dneška otevřeno. Což je asi vcelku správně, jen kdybychom si mohli myslet, že vláda ví, co dělá.

Krom toho tedy, že loví hlasy. Což též vysvětluje přístup k právu z nejzásadnějších, uzavření hranic, jež by soudného Čecha mělo dohánět k vzteku už jen z principu. Kdybychom si tedy chtěli pamatovat komančský megalágr, ve kterém jsem vyrůstal. Jenže holt momentálně nesejří dost lidí, ba naopak: proletariát přeci do zahraničí nejezdí a ostatním je třeba zatnout tipec, nafoukancům.

Rychle jsme se smířili s tím, že byly prachy na podpůrné programy a náhubky z velké části rozkradeny. Že namísto inteligentních řešení blížící se klimatické katastrofy plánují soudruzi ze Strakovky stavět elektrárny a přehrady. Že nám vládne de facto nesvrhnutelná banda mafiánů, kteří si své prebendy mediálně ohlídají. Že pod rouškou imaginární (čti: nesmyslné) doktríny potravinové soběstačnosti dochází k ještě větší monopolizaci českého průmyslu v rukách jednoho magnáta, který dlouhodobě nahrazuje kvalitní potraviny nezřídka importovanými a přebalenými nechutnostmi.

Teď se navíc budeme muset smířit s tím, že se kovid bude v různé intenzitě vracet, což dá vladařům neomezenou moc otevírat, zavírat, zakazovat a povolovat cokoli kdekoli, aniž by bylo třeba jakkoli vysvětlovat ba obhajovat. V boji za zdraví a životy nás všech se nenápadně svalíme do pseudototalitní společnosti, kde lze kdykoli bez veřejné kontroly omezit jakákoli práva a kde se nám ještě bude stýskat po dobách, kdy za odlišný názor hrozilo jen zakleknutí berňákem. Alespoň tak nějak se rýsuje mně.

Ještě že jsem takový optimista.

18. května 2020

Corruptwings

Nestíhám již sledovat různé finty, kterými Bureš a spol. drancují náš rozpočet ve prospěch svůj a svých kamarádů, zčásti proto, že nezbývají síly bezradně přihlížet násobně nejnehoráznější polistopadové rozkrádačce a destrukci státu. Přijde mi nicméně, že plánovaná miliardová podpora soukromé letecké společnosti Burešova miliardářského kámoše a souputníka z StB je docela nová úroveň. A nejde jen o to, že Agrofert servisuje miliardářova letadla, tj. potřebuje jeho business, ani o to, že kdyby miliardář asanoval vlastní firmu ze svého, pořád mu ještě zbydou miliardy. Jde o to, že se v našem rybníku může už úplně všechno. Naprosto beztrestně. A s neutuchající podporou bečícího, korupcipodporujícího stáda.

13. května 2020

Non habemus agrum

Trvalo déle, než se zpočátku zdálo, ale už jsme zas bez pole. Příjem byl rozdělen mezi tři dedičky, jedna z nichž následně rozpůlila s bráchou. Dnes celý příběh skončil zaplacením dlužného pachtovného. Jeden rok, čtyři měsíce a pět dní od prvního podání na uherskohradišťský soud.  Necelý osm měsíců od posledního zápisu v katastru a jen o pár měsíců později, než jsem tipoval. Nuot bjéd.

11. května 2020

V opojení

Povolili kadeřnictví a hospodské zahrádky. Alespoň tak to prezentují. Nikoli coby zrušení vlastních omezení, ale coby povolení. Z vůle hlav pomazaných si národ může jít stoupnout do fronty před holiče.

Není to nepodobné tomu, když Bureš nebo Šilerka hlásí, že oni něco zaplatí či nakoupí. Ne že se nakoupí za státní (naše společné) peníze, ze kterých oba zmiňovaní násobně více berou, než by přidávali.

Stejně jako není státní rozpočet majetkem členů vlády, nemá vláda co povolovat normální život. Ať už je jakkoli zkorumpovaná a opojená vlastní mocí. Xblití.