19. listopadu 2010

Zátah v parku

Vake je prý nejlepší tbilisská čtvrť a Vake park prý nejlepší tbilisská zeleň, kterou hojně využívají mimo jiné holky, co zaneprázdněným Tbilisanům hlídají v pracovní době děcka. Chůvy. Leč žádné pohádkové babky. Mmm... hledám vhodný výraz, radí mi online slovník, prý "paní u dítěte," no to je ale blbost. Shodněme se na chůvách. Většina z těch, jež vyrazily včera do parku, skončila na fízlárně po zátahu finanční policie, která se jala prověřovat, zda řádně odvádějí daně. Šli samozřejmě najisto, daně holky neplatí. Představa akčního zátahu v parku na chůvy je každopádně parádní a při obědě jsme rozebírali, kdo a jak na to asi přišel. Chudáci děti. A chudáci vládci, jestli si opravdu myslí, že podobné zátahy pomohou zalátat strašlivě děravý rozpočet. Zdá se, že tady ani heslo Stopařova průvodce po galaxii nepomůže. Tohle je spíš pro Marvina.

Mmm, paní na hlídaní... to je skoro jako pán na flám...

17. listopadu 2010

Co jsem dělal, když...

Prý se říkalo, že si každý pamatuje, co dělal, když byl zavražděn Kennedy. Pro naši generaci asi co dělal, když to do dvojčat napálila letadla. U nás předpokládám i co kdo dělal sedmnáctého listopadu devětaosmdesátého. To by v tom byl čert, aby se nám počet pochodujících na Národní za poslední dvě dekády minimálně nezdvacetinásobil.

Byl pátek, pamatuji si, že jsem většinu večera promastil maryáš v Bořislavi na setkání perspektivních svazáků Radim, do kteréhož jsme se Sternem zalezli s tím, že pak bude jednodušší se dostat na vejšku. Tvrdil alespoň on. Se ségrou provdanou do Švajcu. Tak jsme šli. Navíc tam byly supr baby z ekonomky, které jsem se nikdy neodvážil oslovit. Bylo mi šestnáct, to snad alespoň zčásti omlouvá i ostych i co se může zpětně jevit jako oportunistická ideologická promiskuita. Dosud mě nikdy nenapadlo, že jsem v šestnácti byl promiskuitní, nikdy jsem o tom tak nepřemýšlel, asi proto, že se není i beztak čím pyšnit. Si tempora (O mores!).

Jako mnozí vrstevníci (ba i starší a pokročilí) najdu snadno tucet příčin vlastní nevyhraněné ideologické orientace před jedenadvaceti lety s přesvědčením, že jsem se od té doby vyhranil. Místy až příliš, řekli by známí. Ideologicky dozrál, přezrál a následně vyzrál na český politický rybník odjezdem do krajů, kde lze o vnitropolitické situaci volně a nezávazně filosofovat, protože se vás zas tak netýká.

Nic nenadělém, od Bořislavi uplynulo jedenadvacet let a teplickou ekonomkou prošla spousta supr bab, ze kterých jsou ztahané maminy nezřídka pravděpodobně a la recherche du temps perdu jako mnozí z nás. Z mého Československa se po několika pomlčkách a přesmyčkách stala Česká republika, kterou ve světě poslední desetiletí reprezentují hokejisté, pivo a modrý president. Svůdné téma, jež v uplynulých dnech proměnilo veškerá česká periodika v pissing contest na téma Quo vadis Bohemia, Moravia, Silesia... Mi tak nějak přijde, že to docela ujde, a za komančistán bych neměnil ani na vteřinu. Bon anniversaire.