Byl pátek, pamatuji si, že jsem většinu večera promastil maryáš v Bořislavi na setkání perspektivních svazáků Radim, do kteréhož jsme se Sternem zalezli s tím, že pak bude jednodušší se dostat na vejšku. Tvrdil alespoň on. Se ségrou provdanou do Švajcu. Tak jsme šli. Navíc tam byly supr baby z ekonomky, které jsem se nikdy neodvážil oslovit. Bylo mi šestnáct, to snad alespoň zčásti omlouvá i ostych i co se může zpětně jevit jako oportunistická ideologická promiskuita. Dosud mě nikdy nenapadlo, že jsem v šestnácti byl promiskuitní, nikdy jsem o tom tak nepřemýšlel, asi proto, že se není i beztak čím pyšnit. Si tempora (O mores!).
Jako mnozí vrstevníci (ba i starší a pokročilí) najdu snadno tucet příčin vlastní nevyhraněné ideologické orientace před jedenadvaceti lety s přesvědčením, že jsem se od té doby vyhranil. Místy až příliš, řekli by známí. Ideologicky dozrál, přezrál a následně vyzrál na český politický rybník odjezdem do krajů, kde lze o vnitropolitické situaci volně a nezávazně filosofovat, protože se vás zas tak netýká.
Nic nenadělém, od Bořislavi uplynulo jedenadvacet let a teplickou ekonomkou prošla spousta supr bab, ze kterých jsou ztahané maminy nezřídka pravděpodobně a la recherche du temps perdu jako mnozí z nás. Z mého Československa se po několika pomlčkách a přesmyčkách stala Česká republika, kterou ve světě poslední desetiletí reprezentují hokejisté, pivo a modrý president. Svůdné téma, jež v uplynulých dnech proměnilo veškerá česká periodika v pissing contest na téma Quo vadis Bohemia, Moravia, Silesia... Mi tak nějak přijde, že to docela ujde, a za komančistán bych neměnil ani na vteřinu. Bon anniversaire.
Žádné komentáře:
Okomentovat