Obětní kapřík

Další letiště a další postřeh. Čtu si různé příspěvky na téma barbarismu zvířecích obětí spojených s největším muslimským svátkem Eid ul Adha / Qurban Bayram. Hrozné to je. Možná spíše nepříjemné než hrozné - některé ovečky tak teskně bečí a když se člověk dostane do správných končin, bývá ve stokách nemálo krve. Z pohledu patafyzického je mezi obětním svátkem a tradiční českou předvánoční kapriádou rozdíl asi v centrální nervové soustavě (pro mnohé z nás rozdíl značně irelevantní), v hlasivkách / mlčenlivosti různých druhů zvířat, a ve smyslu veřejného zabíjení živých kreatur. Zatímco Muslimové obětují zvířata, aby si připomněli Ibrahimovu (Abrahámovu) oběť a masem obdarovali chudé, u nás kapry vesměs mlátíme proto, abychom se mohli dobře nažrat.

Eid mubarek, Bayraminiz mubarek!

Prospěcháři jedni / -y (dvoje?)!

Jsem se zase dobře pobavil. Aktuálně.cz nám sděluje, že si většina Čechů myslí, že politici jsou propěcháři. Pozor, nikoli Čechů, ale občanů, kteréžto slovo předpokládá počestnost a pokoru. Že to vůbec trpíme, my většinově neprospěchářští. A volíme ty hajzly pořád dokola. Asi za trest. Jinak budeme muset skousnout kulku (bajt dz bulit, jak se říká u nás v Tbilisi) a čestně, neprospěchářsky si přejmenovat naši krásnou vlast z Česko na Masochističesko. A já si asi zároveň budu muset na dohánění českých zpráv najít jiný bulvár (anebo netrávit tolik času poflakováním se na letištích).

Bye Juba

JUB-NBO-IST-TBS, vracím se domů, napsal kdosi na xichtoknihu. Dobrá, přiznávám. I to, že se dom už těším. Doma je tam, kde... máš kytaru, vládneš v kuchyni, postel známě voní, v okolí tě znají, můžeš si jít kdykoli zapinkat tenis, víš přesně, jak co funguje, bezostyšně se rozplácneš na gauči jen v trenkách. A tak dál.

Šest neděl v Jižním Sůdánu mě hodně bavilo a čistě profesionálně je dnes asi málo zajímavějších míst a kontextů. Jenže profesionálně je jen jedna (stále méně důležitá) část, takže raději zpět do normálního života. O 37 zeměpisných stupňů na sever. O dvacet teplotních méně. Bye Juba, (I may be back)!

Třetina?

Čeští komančové nikdy nepřestali ovlivňovat českou politickou scénu. Pro mnohé z nás je s podivem, že se politické uskupení, které se nikdy nedistancovalo od odkazu KSČ, Marxe a Lenina, a tudíž od třídního boje, zrušení soukromého majetku a diktatury proletariátu, drží dlouhodobě na výsluní, byť příčiny jsou jasné. Laciný populismus s nulovou odpovědností jakýkoli slib realizovat, umně lechtající melancholii českých vševědů nad Škodou Rapid a Marskami za bůra. Přitom si čelní představitelé KSČM nežijí vůbec špatně a jsou v české tunelo-kleptokracii namočeni neméně než jejch modří či oranžoví souputníci. Jen využívají své oblíbené role otloukánků k tomu, aby povídali cokoli „volič“ chce slyšet, a nemuseli pro to veřejně nic udělat. Já nic já muzikant, dyk nás nikde nikdo nebere. Ostrakizace coby životní styl, který komančům postupně pomůže vrátit se na výsluní. I se vším tím třídním bojem a ostatními bláboly. Spěchat netřeba.

Nebojím se návratu totality, leč mě děsí politické uskupení, jež je totalitně definováno a které je natolik okatě populistické, že mu soudný a vzdělaný člověk nemůže sednout na lep. Leč děje se, pokud si tedy nechceme připustit, že pouze ubývá soudných a vzdělaných. Možná ano, soudní a vzdělaní přeci chodí k volbám, edy zas jen třetina?

Podobně mi rozum nebere, jak se mohou do druhého kola senátních voleb probojovat senátoři, kteří své uplynulé období kvalitně proflákali (viz. například Filipiová, Čunek, Vlček, Topfer či Kubera), nebo člověk, jenž by si spíše zasloužil titul vrchního českého hochstaplera. Okamura san na hrad, po Santovi to bude tak akorát.

Slavomír Hubálek před třemi lety řekl, že třetinu národa tvoří pitomci a k české nátuře dodal: „Ohnout se, neprovokovat a s vrchností pokud možno vyjít co nejlíp a současně si o tom myslet své. Jak říká nadporučík Lukáš ve Švejkovi: "Buďme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět.“" Já dodám, že jsem si rozhovor po čase přečetl se stejnou chutí.

Charon Award

Konečně mám též nobelovku, i když jsem původně čekal o něco dříve. Ale kdo si počká, ten se dočká, takže je tady. Lepší pozdě než nikdy, a ještě další průpovídky mě napadají. Jen doufám, že finanční prémii rozdělí spravedlivě, ne bratrsky, a už se nemůžu dočkat, kdy mi dva švédské øre (má půlmiliardina z desetimiliónové ceny) přistanou na účtu.

Nakonec jsem pochopil, proč mi moji českyhovořící norští přátelé vždy kladli vehementně na srdce, že přátelé Oslo Oslo neskloňují. Nobelova cena míru z osla vskutku nezní příliš slibně.

Neskloňujme, leč mějme se na pozoru při pohledu na některé nedávné laureáty. 2005 – Mohamed ElBaradei, který se rok po svém odchodu z čela Mezinárodní agentury pro atomovou energii (a pět let po Nobelovce) nechal slyšet, že je iránská nukleární hrozba smyšlená. 2006 – Muhammad Yunus, který byl čtyři roky po Nobelovce vyhozen z vedení své Grameen Bank. 2007 – Al Gore, zmizel několik dní po Nobelovce. 2008 – Martti Ahtisaari, mmm, odešel jen do důchodu a pár věcí se mu docela povedlo. Jeho druhé angažmá v Kosovu nicméně skončilo zajímavým fiaskem zvaným „vyhlášení nezávislosti za vaše prachy“. 2009 – Baracku, Baracku, měl jsi tu cenu raději odmítnout, možná by tvé šance na znovuzvolení byly mnohem jednoznačnější. Pokud necelé čtyři roky po nobelovce odejdeš do politického důchodu, protože tě porazil kandidát velmi nehodný, bude smysl mírové ceny neoddiskutovatelný a její název by se měl rychle změnit na Charon Award. Cena Chárona. Vítězství Pyrrhy.

Vynechal jsem mého oblíbeného laureáta, asi nejvíce se podobajícího tomu letošnímu. OSN získala mírovou nobelovku v roce 2001 – a od té doby je ve stále větším rozkladu, který akceleroval nástup stávajícího Generála pět let po udělení ceny. Sečteno a podtrženo, zdá se, že mírovým laureátům zbývá ca. 3-5 let, než to s nimi půjde z kopce. Asi si raději nebudu k letošní ceně příliš gratulovat. Pošlete sakra alespoň ty dva halíře.

Masajland

U Jacka doma v hliněném domečku se nedalo moc dýchat, protože uprostřed hlavního pokoje rozměrem asi 3 metry čtvereční hořel ohýnek a na něm kotlík s čerstvě zařízlou kozou. Poté, co si za své průvodcovské služby řekl o dva tisíce šiinků (pětikilo), nás provedl po vesnici a nakonec jsme dorazili k němu domů. Uprostřed vesnice výběh pro kozy a ovce ohrazený trním proti gepardům, vedle vyšší ohrada z kůlů pro krávy, na které prý chodí lvi. Jehňata a kůzlata bydlí ve třípokojovém domě s rodinou. Zrak si pomalu zvyká na tmu, zatímco Jack vypráví o masajských zvycích a obřadech.

Asi začal nejčastěji kladenou otázkou, téměř jako gender studies: Ženy mají na starosti stavbu domu, zásobování otopem a vodou, muži hlídají dobytek a chodí na lov, který však není zdroem obživy (Masajové nejedí maso divoké zvěře), ale téměř otázkou cti. Nehledě na zákazy keňských úřadů, musí být dopaden a zabit každý zabiják dobytka. Oko za oko. Pití lví krve prý dodává mladým Masajům sílu a je součástí iniciačního rituálu, který musejí podstoupit všichni patnáctiletí chlapci. A tak dále. Tento blog není wikipedie, natož National Geographic.

Po hodinové prohlídce vesnice, ukecal Jack své tři manželky, aby nám v dešti zazpívaly a zaskákaly a následně nabídly lidovou tvořivost (nejspíš nakoupenou v Tanzánii). Pak jsme se vrátili do kempu, na jehož území nás po setmění museli doprovázet masajští válečníci ozbrojení lukem a kopím. Prý aby si netroufla zvířata. V devět se vypíná generátor a během půl hodiny jsou už jen slyšet teskné zvuky (Co to hučí? Asi slon.) kombinované s rytmických chroustáním trávy kolem stanu. Ráno se pokoušíme dle trusu zjistit, kdo asi večer navštívil, než vyrazíme na osmihodinovou projížďku parkem mezi všemi těmi zvířaty ze ZOO, která jsou ale v Keni doma. Pár dní v parku Masai Mara mi přišlo jako Zemanova Cesta do pravěku, oblíběný film našeho dětství. Naprosto mytické.

Jménem republiky

Kousek od naší kanceláře v Aleku je soud zabývající se výhradně cizoložstvím (adultery court). Neměl jsem potěšení se zúčastnit, leč podle vyprávění kolegů, kteří se podívat byli, si představuji asi takto: Pokřikující publikum se vyptává na podrobnosti kriminálního činu, obžalovaný bledne při představě, kolik krav ho bude stát, zneuctěná se pyšně rozhlíží, protože pravděpodobně rodině zajistila nemalý příjem. Sňatek manžela přišel na několik tuctů hlav a každý částečný návrat investice zvyšuje ženinu prestiž a postavení v polygamní rodině. A když cizoložec přivede nebohou oběť do jiného stavu, musí být krávy březí, takže vlastně dvě v jedné.

Cizoložské soudní spory se týkají i nemála našich místních kolegů. Není příliš divu, jednak jich hodně pracuje daleko od svých rodin a jednak patří mezi lépe vydělávající, tedy vyhledávané oběti krávokopek. Malá kráva v přepočtu přijde asi na 300 USD / 6,000 Kč, velký býk klidně i na dvojnásobek, což je spousta peněz. Kravní splátkové kalendáře jsou mezi mými kolegy docela běžným jevem, i když se tu a tam některý dokáže před soudem obhájit. Malong měl ale smůlu, viz můj volný překlad níže.

Předmět: Soudní vyrovnání

Soud rozhodl, že pan Tenaten musí zaplatit devět (9) krav panu Tomuatomu za účelem naplnění sňatku s jeho dcerou. Devět krav bude zaplaceno během tří dnů, kromě požadovaných sedmi dní, během nichž nebylo nic zaplaceno. Pokud obžalovaný nevykoná tento příkaz, hrozí mu zatčení a soudní sankce. Jestliže poškozený neobdrží tyto krávy, měl by být obžalovaný odsouzen k odnětí svobody na šest měsíců, dokud tyto krávy nebudou poskytnuty. Proto soud poskytl k řešení problému pouhé tři dny. Předem děkujeme.
5 podpisů