31. března 2020

Chytře

Pokud se šmírování telefonů a kreditek nazývá Chytrá karanténa, napadají mě i další, podobně skvělé inovace:
Chytré cestování – věznice s ostrahou
Chytrá sociální distance – věznice se zvýšenou ostrahou
Chytré potápění – waterboarding
Chytrý nákup – Vodňanské kuře
Přijímáme jakékoli další náměty, aneb kam já jsem jenom dal tu Nokii…

30. března 2020

Vlastenci

Vlastenec se v dnešních dnech pozná podle toho, že pokřikuje na každého, kdo nemá správně nasazeno, případně ho rovnou napráská policii. Vlastenec ví, že když nebude příliš dýchat, ochrání ho i z domácích trenek přešitá rouška, a že kdo si nenasadí při jízně na kole či při běhu, je srab a idiot. Totéž o řidičích. A hypoxie je jen další americký výmysl.
Vlastenec souhlasí, že je v této přetěžké době třeba neprodyšně zavřít hranice a že nějaký ten paragraf zákona, který vláda ohne, je naprosto v pořádku, protože jde přeci o život a o národ. Vlastence nezajímá, kolik u nás zhebne důchodců a zdravotnického personálu, protože vláda vzešla ze svobodných voleb, což znamená, že na ní nelze mít jiný než pozitivní názor. Vláda též hájí naše zájmy, ať už jsou jakékoli. Ať už „naše“ znamená cokoli.
Vlastenec nejlépe rozumí, co se v dnešní době má a nemá a rád nás o tom všechny pohotově poučí. Vlastenec totiž hltá Aeronet, Institut VK, Parlamentní listy a pořady na TV Prima, kde spolu nekompromisně debatují pouze vybraní ANOnisté. Občas dokonce i Babiš proti Burešovi.
Vlastenec se staví pozitivně k možnému zapojení armády do boje proti zlovolným na chalupu chtícím Pražákům, jen ho mrzí, že nemůže do zbraně sám. Vlastenec ale ví, že i na něho při obraně české svrchovanosti dojde, a proto má trpělivost. A zásoby potravin a hazlpapíru na dva roky dopředu.

26. března 2020

Strašidla

Koukám se na různá opatření, které naše moudrá vláda přijala na prevenci viru, a nemůžu se zbavit dojmu, že jde primárně o šikanu s cílem vyzkoušet si autoritativní vládnutí s nulovou odpovědností k mase. Nejvíce mě asi dorazil nenápadný zákaz výjezdu na chalupu spojený s rozkazem zdržovat se v místě bydliště. Pro mnohé malichernost, protože se podařilo kolem vytvořit pocit, že tu všude obchází strašidlo smrtelného viru, před kterým je třeba se schovávat, jak jen je možné. Pro mě potvrzení, že vláda nevydává nařízení, protože jsou potřebná k ochránění občanů před epidemií, ale protože může. A že s jídlem roste chuť.

Doteď jsem si myslel, že nám vládnou pologramotní kleptokratičtí mafiáni. Stále více se ale obávám, že jde o pologramotné diktátory.

25. března 2020

Osmnáct

Dvacátý pátý březen má pro mě zvláštní význam, bo je to den, kdy jsem vlezl do letadla a začal životní etapu, která následně z větší části určila, kdo jsem a co dělám. Dnes je to osmnáct let, i když jsem původně zamýšlel vyzkoušet jen na rok, a i když posledních pár let trávím zas z různých důvodů více času na rodné hroudě.

Letošní dvacátý pátý březen zas ale trávím podobně jako mnoho dnů v posledních osmnácti letech. Zavřený doma, zatímco za okny zuří smrtelné nebezpečí. Teda tak je nám alespoň prezentováno těmi, co smrtelné nebezpečí v životě nezažili.

Přiznám se, že na mě trochu doléhá, že bych místo domácího poflakování měl dělat něco užitečného, kde je potřeba. I proto, že zatímco já se mohu zavřít s plnou lednicí doma, milióny dalších tuto možnost nemají. Nejsem žádný somnambul, který musí spasit všechny potřebné na světě, jen se mi vrací různé perspektivy.

Stejně jako stávající krizi řídí lidé, kteří nemají ani páru o tom, co to krize je a jak se řídí, nalháváme si, do jaké obtížné ba krizové situace jsme se dostali, aniž bychom měli páru o tom, jak opravdová krizová situace vypadá. Nepodceňuji zdravotní, sociální a ekonomické dopady pandemie, jen mi přijde divné přehnaně dramatizovat.

Je pětadvacátý březen a já se fakt už hodně těším zpátky do práce.

24. března 2020

Čtenář

Mělo nás napadnout, že si po Zemanově maximálně trapném televizním vystoupení nenechá Bureš ujít příležitost k zásadnímu mediálnímu záseku. Navíc mu reakce na Zemana poskytly neprůstřelný návod, co je třeba udělat. Všechny telky zároveň, žádný živák, aby šlo nacvičit či střihnout, hodně slov díků, výměna FFP3 za domácky šitou roušku (které ještě před víkendem dle jeho vlastních slov neexistovaly) a jedeme. Takže přišel, přečetl, zvítězil. V srdcích většiny diváků. Co na tom, že projev napsal někdo jiný a že skutečný Bureš je pořád ten blábolící estébák s diktátorskými sklony, co se primárně snaží namastit vlastní kapsy. Stačí umět číst.

22. března 2020

Joint Criminal Enterprise

Častěji se mi myšlenky vrací k lidem jako je Prchal a jeho squadra. Dosud "pouze" pomáhali sociopatickému mafiánovi dostat se k moci a udržet se u ní. Nyní tím, jak preferují zájmy mafiánů před zájmy ČR, cíleně a záměrně naší zemi škodí. Nejsou to totiž žádní idioti, aby nedokázali rozlišit, nakolik se Burešovy osobní zájmy rozcházejí se zájmy země, ve které žijí. Dobrá, asi jen naivně nedokážu pochopit, jak někdo může dobrovolně kálet do vlastního hnízda.

Všechny totalitní systémy byly založené na tom, že je podporuje hrstka prospěchářů podobných Prchalovi a spol. Někdo za prachy, někdo za slávu, někdo ze strachu, někdo třeba jen z touhy mít klid. Prchalem vedená pýárová mašinerie si též nijak nezadá s nejlepšími komančskými propagandisty. Dříve se jen dělali údernické filmy a plakáty, dnes se zas dbá, aby byl na všem vidět Burešův label včetně třeba vytváření fejkových účtů na sociálních sítích (na twitteru je prý od začátku března už kolem deseti tisíc), které velkého vůdce nekriticky opěvují.

Možná je to pro Prchaly a jim podobné jen hra, respektive soutěž, kde jde pouze o osobní vítězství, nikoli o to, kolik hřišť a diváků v průběhu zápasu zdevastujeme. Možná jim jednou jejich děcka plivnou do xichtu za to, jak se na tomto všem aktivně spolupodíleli. Who knows.

20. března 2020

Zombies a klauni

Nakonec se ukázalo, že president nejen dosud žije, ale je i schopen mluvy. Což je asi nejzásadnější zjištění včerejšího projevu. Poděkování Číně, která prý je jedinou zemí, co nám pomohla, za prodej (prodej, opakujme prodej, za pětasedmesát mega, říkalo se nejprve, ale prý až za tři Jardy) nejen vcelku zbytečných roušek promptně odvysílala i čínská televize. Miliardo-eurovou finanční injekci od EU netřeba zmiňovat.

Jako není třeba zmiňovat, natož děkovat tisícům lékařů, sester a dalších zdravotníků, kteří nás drží nad vodou. Zatímco dementní papaláši nemají nic jiného na práci než na letišti vítat totéž čínské letadlo, aby si pořídili další fotečku do rodinného alba volebních preferencí.

V marasmu klaunů, kteří to tu mají na starosti, jsem se alespoň pousmál nad asi ne zcela chtěným záškodnictvím dvou ministrů, kteří před kamery předstoupili v podomácku vyrobených rouškách jen hodiny poté, co Bureš na jiné tiskovce předstíral, že o žádné domácí výrobě nádrštníků nic neví.

Jestli dnešní doba o něčem vypovídá, pak o síle národa, který se různými způsoby vzpjal k neuvěřitelné vzájemné podpoře a solidaritě, který ale beztak příště vybere ty stejné podvodníky, aby nadále spravovali věci veřejné.

19. března 2020

Quo vadimus

Právě jsem si všiml, že v oficiálním oznámení ministerstva zdravotnictví máme namísto „vlády České republiky“ „vládu Andreje Babiše“. Protože se jedná o tiskovou zprávu, kterou řada médií jen přepíše, tak aby si hlavně zapsali jméno spasitele, které pak bude podprahově hypnotizovat čtenáře lokálních plátků. 

Možná potom opravdu stačí na pár měsíců izolovat primární cílové skupiny mé konstantní předvolební kampaně od neblahých vlivů jejich více osvícených známých a příbuzných, a následně vyhlásit předčasné volby, dokud si všichni pamatují, kolikrát mě za celou tu dobu viděli v televizi. Protože je naprosto jedno, že jsem totálně neschopný, co se obsahu mé práce týče, když jsem všehoschopný, pokud jde o udržení moci a prachů z ní pramenící. 

Plíživé posílení Burešovy klepto-autokracie možná nakonec nevzejde z již započaté destrukce veřejnoprávních médií prostřednictvím změn v radách, ale z tamtamů šířících se mezi izolovanými voliči. Zajímavé.

16. března 2020

Rouškové a respirátoři

Z vícero stran se na mě valí video jakéhosi českého influencera, v němž nám dotyčný radí, že protože v Mongolsku nemají virus, anžto nosí roušky, měli bychom též všichni nosit. Nedokoukal jsem do konce, přiznám se, protože jsem se ve směsi hloupostí a užitečných rad ztratil. Nejprve jsem se chtěl rozlobit, že je takováto slátanina považována za autoritativní výklad, ale pak se pokorně kál, že se sám musím ve svém poznání posunout.

At the risk of stating the obvious.

Pořád je prvním pravidlem, že je třeba neustále mýt ruce mýdlem a minimalizovat dotýkání obličeje, protože vir mohl ulpět kdekoli kolem nás, kde si žije až několik dní. Dotekem s kontaminovanou plochou se vir dostává na naše ruce a následně okem, nosem nebo ústy do našeho těla.

Nebezpečí nákazy dotykem kontaminovaného povrchu je vyšší než nebezpečí nákazy z toho, že se prostě potkáme s kontaminovaným člověkem. Jsme tedy vlastně poprvé v situaci, kdy akce čisté ruce může být naší společnosti prospěšná. Pro dříve narozené možná připomeňme, že Akce Čisté ruce byla v roce 1998 údajná snaha Zemanovy vlády o potření korupce v Čechách, jež skončila rozdělením různých politických a ekonomických prebend a vlivů mezi Zemanovými socany a Klausovou ódeeskou, tedy víceméně kodifikací české verze kleptokracie.

Zpět k ochraně před jinými viry ale. Až totiž bude cokoli k dostání, buďme si vědomi, že rouška nás před koronavirem příliš neochrání, ale může po omezenou dobu ochránit jiné před tím, abychom je sami nenakazili. Má tedy smysl v případech, kdy se člověk sám necítí dobře, a zejména na veřejnosti. Respirátor naopak ochrání z obou stran, tedy i nositele samotného. Různé druhy respirátorů rozebírám níže.

Velkým rizikem, kterého si nositelé respirátorů a roušek musejí být vědomi, je časté dotýkání se obličeje při různých úpravách, rovnání brýlí atp. Samotné pokrytí drštky tedy může být kontraproduktivní, pokud není spojeno s preventivním opatřením číslo jedna, tedy mytím rukou. Jardu Baštu si k tomu zvát nemusíte.

Zároveň vůbec nepodceňuji stádní potenciál náhubků jakéhokoli druhu, protože bude důležitý i pro jakýsi pocit kolektivní ochrany, byť částečně falešný. Čím více lidí si náhubek venku dá, tím více dalších bude následovat, tedy i ti, kteří nákazu nevědomky roznášejí. Tedy z mého pohledu rovnice jednoznačně ve prospěch masových náhubků na veřejnosti (jééé, to nám nemusel říkat, blb), jen si buďme vědomi, že rouška ochrání druhé před vámi, respirátor i vás a pokuste si je na tom xichtě furt nerovnat sakra.

Roušky existují v různých podobách a variantách. Ty doma vyráběné by pokud možno měly být ze 100% bavlny, ideálně nebarvené, a měly by být prány po každém použití. Jakoukoli nebavlnu to chce po každém užití vyhodit. Pořád nicméně platí, že rouška jako ochrana vydrží maximálně několik minut, než zvlhne působením vašeho dechu. Nosíte ji primárně proto, abyste motivovali potenciálně nakažené k témuž. Rouška má tedy smysl asi jen v situacích, kde se potkává vícero lidí.

Většinu respirátorů lze používat opakovaně a dělí se nejprve dle toho, jakou část obličeje kryjí, tedy na tzv. disponibilní (na jedno a omezeně opakované použití), polo-obličejové a celo-obličejové. V kontextu ochrany před koronavirem hovoříme o disponibilních respirátorech, nicméně kudos rektorovi ČVUT, ne že ne! Návody tvrdí většinou, že by se jeden respirátor neměl používat déle než 24 hodin, ale to též záleží, kolikrát za den a v jakém prostředí si nasadíte.

U respirátorů se jednak měří, nakolik odpovídají oficiálním bezpečnostním normám pro různé profese, a druhak se sleduje jejich účinnost jako taková. Účinnost se v různých oborech a zemích měří nepatrně odlišně, nicméně se vždy zjišťují rozdíly mezi koncentrací nebezpečných látek pod respirátorem vs. koncentrací nebezpečných látek vně respirátoru.

V evropském kontextu se u disponibilních respirátorů používají následující klasifikace:
Klas.
Ochrana
Primární předkoronavirové užití
Účinnost
FFP1
Slabší
Práce se dřevem, vrtání, řezání
80%
FFP2
Střední
Omítání, smirkování zdí
94%
FFP3
Silná
Nebezpečné prachy, farmaceutický průmysl
99.95%

Účinnost je počítána jako procento částic o velikosti 0.3 mikrometru a větších, které filtr zachytí. Že je účinnost měřena na částicích o velikosti 0.3 mikrometru, je způsobeno metodologií oficiálního měření. Nevyvozoval bych z toho žádné závěry o procentní propustnosti menšího koronaviru, jehož velikost se pohybuje mezi 0.06 a 0.14 mikrometru. Testování navíc probíhá pod různými tlaky, takže vlastně předpokládám, že procenta propustnosti pro koronavir se příliš lišit nebudou. Odborník ale jistě nejsem. V jedné dostupné studii, která před 13 lety testovala americké filtry N95 a N100, docházelo u částic o velikosti začínající na 0,01 mikrometru (tedy menších než koronavir) pod různým náporem / proudem k maximální penetraci ve výši 3,8%, tedy stále ochrana kolem 96% u respirátoru N95. Raději opakuji, že šlo o řízené testování, tedy si představme, jak nám někdo ze dvaceti cenťáků kašle do obličeje sto padesát litrů zavirovaného roztoku za minutu.

Americké označení N95 (95% ochrana) nejvíce odpovídá úrovni ochrany FFP2, zatímco N100 (99.97% ochrana) odpovídá FFP3. Zajímavé je, že americké Centrum pro prevenci a kontrol nemocí (CDC) momentálně respirátory N95 (ani roušky) nedoporučuje pro veřejné používání, zatímco v kontextu SARS například nošení N95 součástí preventivních opatření dle CDC bylo. Což pro nás samozřejmě nic neznamená.

Na českém trhu se dále pod termínem respirátor prodávají různé vylepšené, případně vyztužené roušky. Aniž bych chtěl břednout v sémantických diskusích tedy. Jde mi spíše o to, že produkt s názvem respirátor, který sice odkazuje na jakési abstraktní ISO, nicméně neobsahuje výše zmíněné evropské (FFP) či americké (N) kvantifikátory, pravděpodobě s různou mírou účinnosti spíše splní funkci roušky než skutečného respirátoru. 

Shrnuto a podtrženo:
  • Ochrana xichtu na veřejnosti ano, a to s primárním cílem zvýšení celkové skupinové stádní ochrany (с английского: херд протекшн). Jakmile tedy bude možné cokoli někde schrastit.
  • Chcete-li chránit i sebe, raději sáhněte po respirátoru, protože rouškou jen chráníte ostatní před vlastními bacily.
  • Je jedno, jestli vezmete FFP2, FFP3, N95 či N100. Pokud zvažujete FFP1, má též smysl, ale masově bych asi dnes nekupoval
  • Dáte-li si cokoli na xicht, dávejte si pozor na přílišné upravování a rovnání, protože naopak riziko nákazou zvyšujete, takže
  • Pořád je nejdůležitější zbytečně se ve veřejném prostoru ničeho nedotýkat a často si mýt ruce, protože virus se může válet kdekoli a při jakémkoli kontaktu s obličejem se může nastěhovat i k vám.
Mějte se a mejte se!


15. března 2020

Chobotnice za časů cholery

Schválně, kdo tohle umí.
  • Zakleknout laboratoř, která nabízí testy za dvanáct stovek a své vlastní firmě povolit totéž za tři tácy?
  • Zařadit na jednání vlády změnu zákona, která vyjme agrofertí svěřenecké fondy z povinnosti identifikovat majitele, takže de facto zamlží všem naprosto jasné, ale je to spiknutí pomoc pomoc majetkové propojení mezi Agrofertem a Burešem?
  • Pod záminkou nutnosti prevence nákazy eliminovat sebou nevlastněná a jinak divná média z tiskových konferencí vlády?
  • Vyhlásit nesmyslná opatření, která následně budou stát naši zemi miliardy, aby se zakrylo, že je reálné hospodaření vlády v brutálním mínusu?
  • Udělat si z „řízení“ krize dávno nepoznaného rozměru vlastní PR platformu?
  • Navrhnout zákaz prodeje nebaleného pečiva, poté co si nechám protiprávně zadotovat linku na výrobu baleného pečiva pro svůj Penam?
  • Na základě kádrových profilů připravených jedním z mých poslanců navolit do Rady České televize osoby jednoznačně nekvalifikované, leč nepřátelsky naladěné k veřejnoprávním médiím a maximálně loyální ke mně a k mé partaji?
  • Opakovaně (minimálně třikrát) odmítnout svolání Krizového štábu, protože bych se tím připravil o vedoucí úlohu a krizi by musel řídit ministr vnitra spolu s všemožnými odborníky?
  • Ponechat v seznamu povolených obchodů květinářství, poté co si před necelým rokem shodou okolností koupil největší květinářskou síť v ČR?
Obávám se, že tento seznam bude v nejbližších dnech možno vesele a dále aktualizovat (poznámka 16.3.: již aktualizujeme, bo jsme na pár bodů zapomněli). Sláva všem ANOnistům a jejich voličům, na věčné časy. Ale raději ani o vteřinu déle.

Nekecáme, makáme!

14. března 2020

Virové

Nedokážu si představit, jak obtížné musí být oscilovat mezi soukromými zájmy, rozhodnutími vedoucími ke znovuzvolení a udržení moci, a skutečnými zájmy ČR. Takže na nás každý den chrlí Bureš a spol. nová a nová opatření, jež dále přikazují, zakazují a omezují. Již jsem psal, že samy zákazy a omezení nejsou ku škodě a že v principu nikdo nepochybuje, že je správné omezovat lidské interakce coby jednu z hlavních prevencí extrémního šíření viru. Ve chvílích, kdy nám tato omezení ale upírají základní lidské svobody, je třeba se ptát a kontrolovat.

Za jednu takovou svobodu považuji možnost pohybu. Uzavření hranic je navíc s ohledem na šíření viru pro zemi, která má většinu hranic pozemských, nesmyslné nejen dle Světové zdravotnické organizace. Též nemůže než podněcovat a posilovat náckovské tendence v naší společnosti, aneb jen si vzpomeňme, kdo po uzavření hranic volává a ze kterého partesu tedy hrajeme. A nemám na mysli senilního Klause. Též je mi naprosto jedno, zda a které další země mohly přijmout podobné opatření.

Nemohu se zbavit pocitu, že si tak trochu trénujeme na jakési příště. A ano, je to podobné jako zakázat lety do Itálie, když jsou desetitisíce Čechů na italských sjezdovkách a po Praze běhá padesát tisíc italských turistů. Nebo zakázat diváky na biatlonovém závodě ve městě, kde sedí neoblíbený starosta, zatímco si to Slávka se Spartou můžou rozdat v plném kotli a dohrává se hokejová liga. Kroky samy o sobě možná správné jsou, ale jsou i chaotické, nekoncepční a vůbec nebudí důvěru, že naši papalášové vědí, co dělají, a že jejich rozhodnutí jsou primárně řízena zájmy této země.

Nechci znít jako věčný kverulant tedy, již jsem zmínil, že jsou mnohá opatření sama o sobě správná, jen se ale nesmějí činit sama o sobě. Veškerá opatření totiž primárně slouží k tomu, aby se snížil náraz viru na zdravotnický systém a aby počet lidí, vyžadujících akutní péči v žádném čase nepřesahoval kapacitu systému. Jako tomu třeba bylo v Itálii, kde se na jeden dýchací přístroj sešlo vícero pacientů a lékaři se museli rozhodovat, komu pomoci a komu nikoli. Pozdní a nekoncepční prevence nákazy systému stále uleví, ale musíme maximálně posilovat represi (čti: zdravotnickou kapacitu), což se, zdá se, zatím umíme jen na tiskových konferencích.

Dle jedné velmi zajímavé analýzy už po ČR dávno běhá zhruba stokrát více nosičů viru, než je oficiální počet identifikovaných případů. Zatímco lékařská zařízení nadále zoufale úpí, že nemají dost ochranných pomůcek, porodnice v Podolí si musela koupit respirátory za padesátinásobek původní ceny, a různými zájmy zprivatizované státní zdravotnictví není schopné zajistit dostatečné testování lidí s podezřením na nákazu. Pokud si ze stávající epidemie cokoli odneseme, bude to zjištění, do jaké míry je naše zdravotnictví systémově vybrakované a maximálně závislé na konkrétních v něm pracujících lidech. O něž se ale systém v dobách nouze nedokáže včas a řádně postarat. Aneb opravdová krize začne až ve chvíli, kdy personál, jenž má léčit nakažené, sám z důvodu nedostatečného vybavení onemocní.

Zatímco se psovrtiči se ve svitu kamer předhánějí v tom, kdo kde co státotvorně zavře a zakáže, dostala se na exkluzívní seznam laboratoří s oprávněním testovat na koronavirus i jedna v majetku premiéra. Jiná laboratoř, která odhalila virus u jedné z prvních nakažených, jež byla odmítnuta ve státním zařízení, natolik naštvala naše aparátčíky, že na seznamu není a bojí se zakleknutí. Burešův Vidia Diagnostika prý bude testovat ca. za 3 000 kaček, zatímco ve zpupné laboratoři Tilia stál test 1 264 Kč. Každý je přeci jen nakonec sám sobě nejblíže.



10. března 2020

Opatření

Na jedné straně budou ti, kteří zatleskají rozhodnosti vlády. Zavřené školy, zákaz konání akcí nad sto lidí, obojí se dá pochopit, jako preventivní opatření proti šíření viru. Který k nám tedy dosud tak zcela nedorazil. Rázná opatření mi sama o sobě nevadí, pokud ale ten, kdo opatření činí, vyhodnotí všechny možné následky. Což by v případě vlády znamenalo vyjít hodně daleko za rámec vyhodnocování potenciálu vlastního znovuzvolení. Což neumí.

Můžeme se dohadovat, zda jsou jaká opatření přiměřená, když nákaza hrozí z různých stran, jež (zatím) regulaci nepodléhají. Omezení různého lidského kontaktu jednoznačně hrozbu vystavení viru snižuje. Můžeme se též bavit, zda jsou opatření dostatečná, když se například do jednoho vozu metra vejde 48 sedících a 252 stojících pasažérů.

Zákon 258/2000 (paragraf 69) opakovaně operuje s konceptem nezbytnosti. Definice nezbytně nutného rozsah asi nakonec bude i tím, o čem budeme implicitně diskutovat, aniž bychom se dobrali jednoznačné shody.

Protože jsem zvyklý řídit krizové situace a rozhodovat v nich, nezřídka i o otázkách, které mohou snížit či zvýšit zdravotní a životní rizika pro mě samého a mé kolegy, napadají mě nad chováním mistrů ze Strakovky trochu jiné věci.

V ČR ke dnešnímu dni registrujeme 38 případů a relativně drastická rozhodnutí prý zavinil případ taxikáře, který neví, kde virus chytil. Buď tedy Prahou obchází jakési strašidlo, které infikuje taxikáře, anebo je v reálu jich případů nákazy v ČR již (násobně) více, než kdokoli ví.

Rozhodnutí zavřít školy se dotkne všech, kdo si nedovolí nechat svá děcka doma o samotě. Nevím, kolik je to lidí a co to přesně znamená, ale očekával bych, že lidé, již podobná rozhodnutí činí, to vědět budou alespoň zhruba. Protože je třeba alespoň v hrubých obrysech znát následky vlastních rozhodnutí, zvlášť, když se týkají miliónů lidí. Dělá se třeba tak, že se podíváme, kolik dětí se nám učí na prvním stupni a řekneme si, že zhruba třetina, polovina, dvě třetiny atp., dle toho, jak si troufáme, bude potřebovat, aby s ním zůstal doma jeden z rodičů, čímž se dostaneme někam k číslu 150-300 tisíc. Ale to jen za předpokladu, že eliminujeme prarodičovskou podporu, přestože důchodci by měli zůstávat doma a nikam nechodit. Dokážeme si i podobným způsobem spočítat, co to bude stát státní kasu, případně se zamyslet nad tím, jak se zaplatí. Aneb není právě teď geniální příležitost zrušit idiotskou podporu soukromých dopravců?

Analýzy se dají i modelovat dle toho, jaké procento rodičů jsou podnikatelé, samoživitelé, sociálně slabí atp. a dostaneme se alespoň k hrubému zmapování jedné řady následků vlastního rozhodnutí včetně možných rizik, jež skýtá. Takto se v Čechiji ale nepracuje, protože je třeba působit navenek rozhodně, zatímco uvnitř nechť se děje cokoli. Hlavně, že se nemusíme na chvíli bavit o tom, že máme v hospodaření nebývalé manko, zatímco premiér a jeho kámoši na eráru vesele bohatnou.
Málokdo asi též postřehl, že o dění v zemi již nerozhoduje vláda, ale Bezpečnostní rada státu, jež shlukuje osm ministrů. Z nichž jsou tedy vidět jen ti ANOnističtí, jak jinak. Jelikož jsem zažil v řadě různých kontextů, nemůžu než nespojovat různá mimořádná opatření s totalitními praktikami. Aneb nebudeme-li se ptát, zda pro konkrétní mimořádné opatření, omezující pohyb či sdružování osob opravdu nastala odpovídající situace, může se nám rychle stát, že si ani nevšimneme, o co všechno jsme přišli. Hranice mezi vládnutím a totalitou je velmi tenká a nikdy si nemyslemež, že víme přesně, kde leží. Neříkám, že je stávající vláda či rozhodnutí totalitní, jen že je třeba ho podrobovat velmi detailní analýze a kontrole.

A tím souvisí i můj poslední šok. Z praxe vím, jak snadné je zpřísnit bezpečnostní procesy a jak obtížné je vrátit zpět do původního stavu. Proto je jedním ze klíčových pravidel při přijímání mimořádných opatření jejich časové omezení, které nutí jednak k přehodnocování původního rozhodnutí a druhak k opakované potřebě vysvětlování „nezbytné nutnosti“ daného rozhodnutí.
Dnešní mimořádná opatření vlády jsou na dobu neurčitou. Víme-li tedy, že k zavedení mimořádných opatření je potřeba 38 potvrzených případů v zemi, copak se asi musí stát, aby byla mimořádná opatření zrušena? Zvlášť ve chvíli, kdy je nárůst případů asi nevyhnutelný?

V praxi podobné rozhodování většinou znamená jedno ze dvou. Buď rozhodnutí činí totální amatéři, anebo není cílem rozhodování merit věci, ale upevňování vlastních mocenských pozic. Rozhodujeme, protože můžeme, po nás potopa. Následkem je nicméně pouze další nepředvídatelnost a nejistota. Schválně, jak dlouho vydrží kolínka v Pennáči tentokrát.

A na závěr pár slov od paní primářky z mikrobiologie na Karláku. Dokud ještě můžeme.









9. března 2020

Corona

Nikdy jsem vlastně nepovažoval za pivo, i když jsem v posledních pár letech nejen několikrát přežil, ale ani neměl potřebu se vyhraňovat. Stárnu holt. Teď si čtu, že zatímco Američané (že by nějaká nehmotná masa?) říkají, že kvůli viru pít nebudou, zvedly se prodeje o pět procent. Asi světová solidarita.

Jiným projevem propojenosti všehomíra je prudký pokles emisí uhlíků do atmosféry, primárně vzhledem k dočasného pozastavení produkce čínského průmyslu a prudkému omezení letů a další dopravy. Prý až o čtvrtinu méně céódva. Ač zatím nevíme, zda je dlouhodobě dobře či špatně, protože dle první teorie jsou každá snížení emisí dobrá, zatímco dle druhé bude potřeba ztráty dohnat. Kolabující (čti: v černém, ale s nezvykle malými zisky hospodařící) letecké společnosti navíc budou zvyšovat tlak na zpomalení plnění závazků z Paříže, což už vlastně i pojmenovala Air France, která požaduje odložení dodatečného zeleného danění letecké dopravy. A propos, rok 2020 měl být rokem, od kterého se už letecké emise nebudou zvyšovat. Je téměř jisté, že se toto nepovede a že se tak diskuse o oteplování planety dále zrelativizuje.

Zkrátka pokud jsme si kdo mysleli, že rok plný magických čísel bude katartický a pomůže zpřehlednit svět kolem nás, mmm… no comment. Zatímco se v českých krajích přeme o to, jak moc je coronavirus vlastně taková chřipka, a zda je lepší zavřít hokejové stadiony nebo zablácená biatlonová sportoviště, čeká se, zda vydrží světová virtuální ekonomika, a raději nedomýšlíme, co by znamenalo, kdyby nevydržela.

Saudové zas prý zvednou produkci ropy asi ve snaze zatlačit barel pod dvacku a zlikvidovat konkurenci. Každý prostě reaguje po svém. Nabízí se oblíbená historka o rozdílech mezi dlouhodobými a krátkodobými řešeními.

Tak si asi otevřu průhlednou lahev. Bez citrónku tedy. Koupil bych i nějakou akcii firem, co provozují výletní lodě, ale nedokážu dohlédnout, která přežije. Takže zůstanu u srkání.