29. srpna 2016

Aladdin a schůzka s ministrem

Cestou na ministerstvo vnitra se před časem Omar podělil, že bude otcem. Prý to bude kluk a bude se jmenovat Aladdin. Jako z pohádky. Omar je náš člověk na kontakty s různými úřady, a tak spolu často posedáváme v čekárnách a pracovnách. Nezřídka jsme si poslední půlrok čekání krátili povídáním o přípravách na Omarovo otcovství. „Už jsem netrpělivý, všechno je připravené, domluvené, peníze nachystané, jen ona pořá nechce rodit,“ říkal mi minulý týden. „Každý den spolu chodíme večer na dlouhé procházky, ale ani to nezabírá.“ Jako zkušený rodič jsem dokázal přispět do debaty jen obligátním „první často přichází o maličko později a vy máte ještě týden.“

Neměli. Ukázalo se v přijímací místnosti ministra pro mládež a sport. Od času domluvené schůzky uplynula čtvrthodina a my stále čekáme. Ministr nikde a místnost plná jiných čekajících, kteří dle všeho měli schůzku domluvenou před námi. Pan ministr se zdržel na jednání vlády a neví se, kdy bude zpět v úřadu.

Omar něco řeší po telefonu a po skončení hovoru je jako opařený. „Co je?“, ptám se, „už to vypuklo?“ „Jo, to byla žena, už to začalo, a já vůbec nevím, co mám dělat.“ O pár telefonátů dál je jasné, že se nejedná o žádný planý poplach. Říkám Omarovi, ať si vezme auto s řidičem, co na nás čeká před ministerstvem, a jede do kanclu pro vlastní, se kterým pak musí vyzvednout ženu a dopravit ji do nemocnice. Že se s plynně anglicky hovořícím ministrem domluvím a z ministerstva dojedu taxíkem. Omar se zdráhá, povinnost mu velí zůstat se šéfem, jen telefon pořád vyzvání s naléhavým „kde jsi?“ V též chvíli zjistíme, že někteří ze spolučekajících sedí v přijímací místnosti už hodinu a že vůbec není jasné, kdy se ministr vrátí. Zdvořile a s pochopením pro ministrův plný program proto prosíme paní sekretářku o nový termín schůzky a mizíme v útrobách Ammánu.

Večer jsem dostal fotku čerstvě narozeného kluka s pozdravem strýci Petrovi. Načež mi Omar, tedy už Abu Aladdin, ergo Aladdinův otec, po telefonu říká, že se těší, až za pár let bude synovi vyprávět, jak jsme kvůli jeho narození zrušili schůzku s ministrem.

21. srpna 2016

Tanky

Při pohledu na to, jak ruská propaganda stále mohutněji okupuje český informační prostor, je vcelku jasno, že k vymytí mozků a získání kontroly už s tanky přijet nepotřebuje. Přesto je třeba si připomínat, že k nám v srpnu osmašedesátého ty tanky vjely. Rodičům bylo jen o pár let víc, než mně v listopadu devětaosmdesátého. Já měl štěstí, že se v našem případě podařilo se z komoušské nesmyslnosti vymanit.

Jasně, nežijeme v ráji a dnešní Česko je stále pouze součinem různých vládnoucích magorů, které jsme si vybrali a kteří jsou českými občany jako my. Nejeden z nich pak produkt bývalého systému, který díky konexím rychle pochopil, jak se v novém naučit plavat. Počínaje šéfem asi nejpopulárnější partaje, jenž se na post-komančském marasmu nejvíce navařil, jehož ale obdivují zejména ti, kterým týž marasmus leží v bachoru.

Osmašedesát let od února, osmačtyřicet let od srpna a sedmadvacet od listopadu postupně blbneme pod tíhou ruské informační okupace, podporované našimi nejvyššími státními představiteli. Mezitím se v Rusku přepisuje historie a děti se zas učí o sovětské záchranné akci i o tom, jak národ při vpádu varšavských vojsk jásal. Slzy byly dojetí, jak jinak. Tanky si proto určitě připomínejme, jen si nemysleme, že jsme bez tanků méně zranitelní.

8. srpna 2016

Coubertinovsky

Ještě k volympyjádě. Mám rád výkony, které se vymykají, zejména takové, jež se daří okolnostem navzdory. Při fandění #TeamRefugees se mi vybavil Eric Moussambami, který v Sidney ve vypůjčených plavkách vytvořil národní rekord Rovníkové Guiney, při kterém vypadal, že se utopí. Moussambami vyhrál svou rozplavbu, ve které byl po diskvalifikaci soupeřů sám. Stovku zaplaval o půl minuty pomaleji, než jsem v nejlepších letech sám plavával. V čase, se kterým by vytvořil v rok mého narození svěťák na dvakrát delší trati.

Nesrovnávám výkon „Erika Úhoře,“ jak ho tenkrát pojmenovali novináři, s letošním uprchlickým týmem. Koneckonců Yusra dala stovku motýlka za 1.09.21 a nechala za sebou čtyři další závodnice. Rok poté, co zachránila dvacet lidí na bárce, kterou se svou sestrou po třech hodinách dotlačily na řecký Lesbos poté, co loďce došla šťáva. Vítězství je velmi relativní pojem.

Tady je Eric

A tady je Yusra

8/8/8/8

Osm let od osmého osmý dva-osm, od zahájení pekingské volympyjády, od začátku války, jež vůbec nezatřásla světem, jen do nedohledna odkrojila kus do té doby sporného gruzínského území. Já sám začal naplno v Gruzii pracovat rok poté a vydržel přes čtyři roky, nejdéle ze všech zahraničních štací. I proto si občas postesknu. I když kravatužvýkající president mi nikterak nechybí.

7. srpna 2016

#TeamRefugees

Volympyjády jsem přestal sledovat asi v Pekingu, když v den zahájení, téměř na den přesně před osmi lety, začala ruská letadla bombardovat Gruzii. Letos jsem měl smíšené pocity, protože se poprvé objevil team, který stojí za to sledovat. Volympyjský výbor vybral ze třiačtyřiceti kandidátů deset uprchlíků, kteří v Riu soutěží pod olympijskou vlajkou. Tady jsou:

James Chiengjiek je z Jižního Súdánu, žije v Keni a reprezentuje v běhu na 400 metrů
Yiech Biel, též z Jížního Súdánu, též v Keni, reprezentuje v běhu na 800 metrů
Paulo Lokoro, odtamtéž tamtéž, reprezentuje v běhu na 1500 metrů
Rose Lokonyen-ová, odtamtéž tamtéž, reprezentuje v běhu na 800 metrů
Anjelina Lohalith-ová, odtamtéž tamtéž, reprezentuje v běhu na 1500 metrů
Yonas Kinde je z Etopie, žije v Lucembursku a běhá maraton
Popole Misenga je původně z DR Kongo, žije v Brazílii a je judista ve váhové kategorii do 90 kg
Rami Anis je Syřan žijící Belgii a reprezentuje v plavání
Yolande Mabika-ová je z DR Kongo, žije v Brazílii a je judistka ve váhové kategorii do 70 kg
Yusra Mardini-ová je Syřanka žijící v Německu a reprezentuje v plavání.

Coubertainovské „Není důležité zvítězit, ale přežít“ dostává zvláštní příchuť. Zvlášť když si člověk přečte životní příběhy těchto olympioniků. Osmnáctiletá Yursa Mardini má za sebou první olympijský závod. A i když vítězství v rozplavbě nezajistilo postup do dalších bojů, chce se vlastně jen smeknout. Před všemi deseti. Před pětašedesáti milióny, které těchto deset sportovců reprezentuje.