Countdown on

Za devět týdnů předám žezlo a o týden později skončím. Téměř na den patnáct let od chvíle, kdy jsem nasedl poprvé do letadla, abych si na rok vyzkoušel, jaké to je pracovat v končinách postižených válkou. Vím, že krom tikajících let ze mě desítka zemí, ve kterých jsem pracoval, tisíce rozmanitých lidských osudů a adrinalinová práce se spoustou odpovědnosti a stresu udělala jiného člověka. Skrytě doufám, že snad lepšího.

Netuším, co bude dál, nic neplánuji, krom toho, že potřebuju vypnout mozek a kompletně nabít baterky. Není důležité, kde, ani co bude potom. Odpočet začal, jako já si začínám zvykat na myšlenku, že mě čeká úplně jiný život.

Kamarádi v Ammánu už uzavírají sázky, jak rychle sám sobě půjdu na nervy. Za jak dlouho mi bude chybět adrenalin a pocit vlastní důležitosti, který, doufám, nepramení z mé nabubřelosti, ale spíše z víceméně VIP statutu, jenž tak nějak k mé stávající práci patří. Vůbec nevylučuji, že se k humanitárce vrátím, ale zatím o tom nechci přemýšlet. Ani o ničem jiném. Jen vypnout motory a alespoň pro začátek se nechat maličko unášet proudem. Uvidíme, kam proud donese. 10, 9...

45. POTUS

Máme nového presidenta. My teda ne, i když vlastně jo. Celá zeměkoule. A všichni se předhánějí v předpovědích, co asi bude Donald pro svět znamenat, nejlépe na základě jeho tweetů a nesouvislého blebtání do kamery. Jakkoli lze pochybovat o intelektuální způsobilosti nového amerického presidenta, nemůžu se zbavit pocitu, že o něho nakonec jde úplně nejméně. Podaří-li se mu vyhnout impíčmentu, což vzhledem ke složení obou komor amerického parlamentu není vůbec nemyslitelné, ať už udělal a udělá cokoli, čekají nás čtyři roky v nezvyklé situaci, kdy hradním šaškem je panovník sám, zatímco různí Ryšelijové sunou svět směrem, jenž nebudeme mít při analýze všech tweetů a jiných šaškáren čas sledovat. Bylo by chybné spokojit se s konstatováním, že je POTUS mimoň a čtyři roky nedělat nic jiného, než se mu posmívat.

Že jsme dosud byli zvyklí brát každé POTUSovo slovo vážně a ze všech stran jakýkoli projev analyzovat, neznamená, že tak musí být navždy. I když jistě nelze ignorovat nepředvídatelnost a náchylnost na jakoukoli kritiku přecitlivělého chlapíka hledat podporu v extrémních kroužcích. Doma mezi rasisty a šovinisty různého druhu, venku mezi diktátory. Jen ho ale nechme, ať si tweetuje a plodí vzájemně si odporující nesouvislé věty, a raději se zaměřme na to, co dělají lidé kolem něho. Aby to nedopadlo tak, že se oni nakonec budou smát naposledy. Spolu s ostatními Donaldovými kamarády.

Pura Vida

Pralesy, zvířátka, sopky, občas i čoudící, kafe, gallo pinto a pláže. Hodně pláží. Nejlepší výlet za posledních x let. Hlavně mít správného průvodce.