29. srpna 2012

Pravdonosičové

Z dálky mi připadá, že nejlepší cesta ke slávě (a potažmo následně třeba k poslanecké, senátorské či primátorské lavici) je nechat se vyhodit z vrcholové politické funkce.

Nejprve mela kolem Pospíšila a spousta konspiračních teorií kolem. Pravda, zadělal si na ně sám premiér svým nepokrytým lhaním při zdůvodňování padáka. I přesto je obdivuhodné, jak se z kariérního politika, místopředsedy asi nejvíce zkorumpované partaje, který se mimo jiné proslavil dosazením hlavy justiční mafie Vesecké do křesla státní zastupkyně a kamarádstvím s plzeňským kmotrem Romanem Jurečkem, za pár hodin stane nosič pravdy a nejčistší mezi čistými.

Teď Kubice vyhodil Lessyho, známého ponejvíce tím, že rád mlátí prázdnou slámu a ve sdělovacích prostředcích obviňuje na potkání své nevěrné aniž by rozebíral, ba dokonce naznačoval, proč si o nich myslí to, co říká. Netrvalo dlouho a v českých internetových diskusích je i odvolaný policejní president pravdonosičem a obětí politické zvůle.

Ale úplně nejhorší mi na tom všem nakonec přijde skutečnost, že až vyhodí z práce mě, nikdo ani nehlesne.

28. srpna 2012

Česká hymna pro čečenského presidenta

Čečencům se v Rusku jemně nevraživě říká Čechi. Český pavilon byl na mapě hannoverské expo-výstavy označen jako Tschetschenien. Dokonce mám někde útržek z amerických novin, kde je v článku o postkomunistických zemích v Evropě vedle České republiky čečenská vlajka. Bavíval jsem se podobnými drobnostmi a odpouštěl čečenským kamarádům, že nehledě na jazykovou blízkost názvů našich domovin fandili ve vzájemných hokejových zápasech ruské sborné.

Nehledě na krásné čečenské vzpomínky mi teď přijde informace o tom, že čečenskému presidentovi hrají v Německu českou hymnu trochu příliš. Vlastně ji hráli po vyhraném dostihu jeho koni Mikhail Glinka. České dostihové kruhy se radují (ne všechny), zatímco majitel koně sbírá vavříny poté, co jinde nechtěli jeho stáj registrovat, takže nakonec zaparkoval v ČR.

Bylo mi vysvětleno, že mít stáj v Evropě je důležité k účasti na evropských závodech, jinak vše stojí spoustu peněz kvůli cestování, karanténám atakdále. Proč ale sakra zrovna u nás? Asi jsme v mezinárodním měření opravdu už jen profesionální užiteční idioti.

Je pravda, že Kadyrovovy koně, zakoupené – jak jinak – ze skromného presidentského platu (Mikhail Glinka ho údajně přišel na ca. 2.5 roku práce) vesele běhají po světě a přinášejí slávu a nemálo peněz svému hrdému majiteli. Není to koneckonců tak dávno, co ve Varech obsadili celé pódium.

Na druhou stranu je ale obtížné se nepousmát při čtení o tom, jak v USA odmítli Kadyrovova koně kvůli majitelově reputaci pustit do dostihů. A když se plánoval start u protinožců, neostýchal se jeden australský senátor přirovnat takovou možnost k největšímu propadáku australské sportovní historie s dodatkem, že „představa, že by jeho koně vyhráli Melbourn Cup, je k zblití.“

O Ramzanovi Kadyrovovi bylo napsáno mnohé, takže si svůj názor na jeho osobu a činy nechám pro sebe. Přeci jen je to tak bezpečnější. Nemůžu si nicméně pro sebe nechat směs udivení a znechucení z toho, že jeho stáj – jež dle všeho hrála i vedlejší roli v jednom dubajském atentátu – našla bez většího zájmu médií útočiště v Mimoni. Napadá mě též: Jestli nakonec Mikhail Glinka poběží pod českou vlajkou i v Paříži a Ramzanovi pak zas budou hrát Kde domov můj, bude to nakonec k zblití i u nás?

A jedééém

Jsme se o tom nedávno bavili, tak mi přišlo zajímavé, že Nejvyšší soud potvrdil vysokou náhradu škody majiteli psa, který se mu vyvlékl z vodítka a způsobil dopravní nehodu, s odůvodněním: Je jedno, jak pes uteče. Bavili jsme se o tom v souvislosti s množstvím domácích zvířat, jež běhají po gruzínských silnicích, a nepsaným pravidlem, že je vždy na vině řidič. Možná dle jiného nepsaného pravidla, že vinen je ten, kdo má rozbitý předek, ať už se stalo cokoli. Měl brzdit.

Při srovnání českých zpráv s kavkazskou realitou a vzpomínce na vyjednávání odstupného za všechny ty poražené krávy, které moji kamarádi za volantem v šeru přehlédli, se téměř nabízí pohled na dva světy. V jednom vládnou automobily, ve druhém zvířata. Anglicky: Vehicle Farm vs. Animal Farm. Čí je silnice? Našééé! Předvídat chování okolo silnice se toulajících psů mi nevadí a kličkování stádem krav či ovcí má též něco do sebe. Minimálně člověk zpomalí a zbystří. Rád se budu vyhýbat dál, ale jestli náhodou něco srazím, na české soudy si vzpomenu rád. Stárnu asi, stává se ze mě měšťák.

17. srpna 2012

Pusy rajot

Ono se k tomu vlastně nic říct nedá, krom jakéhosi pocitu zmaru z potvrzení nejstrašnějších dávných obav, kterým se stále nechce věřit. Denial. Nicméně nic nenaděláme s tím, že mezi Putinovským Ruskem a Brežněvovským CCCP je pouze mlhavý rozdíl (dokonce i mnozí aparátčíci jsou stejně vyžraní jako tenkrát). Dvouletý žalář je tisíc mil mimo realitu, selský rozum, pravidla slušného chování, které jsme po rusofilsky posledních deset let natahovali jak vzteklí. To chce čas, není to tam přeci zas tak strašnééé... Buch. Reality check. I Luka asi tiše závidí.

Císař není nahý, císař to jebe hlava nehlava jako při nezřízeném grupáči. Co s tím ale? Sedět a čekat, až Vova začne ve velkém řinčet zbraněmi a vyhrožovat atomovou válkou? Kdyby alespoň člověk nemusel číst ty imbecilní komentáře na českém internetu, že prý to u nás není zas tak o mnoho lepší. Právě takoví dementi by si opravdu asi lepší nezasloužili. Právě tak se rodí apatie, která vládcům umožňuje chovat se jako Vovové.

People trash

Další únos v Gali. Tentokrát to nebyl orel, který údajně před pár týdny ukradl tříleté děcko, ale banda sviní. Klukovi je sedm a zrovna byl sám doma, zatímco rodina dřela na poli, aby bylo na zimu co jíst. Únosci se prý už údajně přihlásili s požadavkem na výkupné. Sedmdesát tisíc dolarů nicméně asi pro rodinu s ročním příjmem pod deset bude příliš velká darda. Ostatní vesničané pomůžou, ale ani to nemusí stačit. A při tom všem už druhý měsíc nastolují v Gali pořádek maskovaní abcházští policajti. Jednotka rychlého nasazení kontroluje a pacifikuje bujnou etnickou menšinu. Zatímco si národnostně heterogenní kriminální bandičky, fungující bez jakýchkolik etnických příznaků a animosit, bezstarostně a beztrestně kradou lidi a vydírají jejich příbuzné. Vše na území, kde žije méně než 40,000 lidí. A dost sviní.

13. srpna 2012

Jede to

Když už jsem s tím začal, budu průběžně doplňovat. Ivanišvili vyfasoval další pokutu, tentokráte 20.2 miliónů lari, což je asi 220 miliónů korun, a za trestný čin, který spáchal jen s největší pravděpodobností. Vybral si peníze z účtu a je podezírán, že je mohl využít na financování volební kampaně ostatních stran své koalice, což mu zákony nedovolují a což on sám popírá, dokonce soudcům tytéž peníze vyfotil. V Gruzii už podezření očividně stačí k odsouzení, které dostalo celkovou hodnotu Ivanišviliho pokut přes 100 miliónů lari, což už je více než krásná česká miliarda. A bude hůř, teda líp – jako vždy záleží na úhlu pohledu.

Nejde jen o diskreditaci a utahání hrozivé opozice. Soudní procesy plní i jiný účel – postupně naplňují státní kasu, ze které pak vláda může realizovat různé akce dokazující, jaký má o voliče zájem. Z ekonomického hlediska téměř na Nobelovku. Z hlediska politického nepatrně nebezpečné, protože Ivanišvili, zdá se, má vcelku velkou výdrž, rozhodně velký majetek, a jeho podpora roste s každou (skutečnou či vnímanou) podlostí, která ho ze strany vládní mašinérie potká. Ať už se Gruzínský sen dostane k moci, ba do parlamentu (první téměř jistě ne, druhé možná), či nikoli, jeho vliv na obnažení totalitních praktik vládnoucí elity možná do historie vejde.

P.S. Fotbalové fanoušky bude zajímat, že bývalý obránce AC Milan, Kacha Kaladze, který Ivanišviliho otevřeně podpořil, dostal minulý týden za stejný domnělý trestný čin pokutu přesahující 160 miliónů českých. Jede to tu parádně.

Unspoken heroes

Skončila volympyjáda, všichni se radují, málokdo vzpomene obavy z teroristických útoků, jež panovaly před zahájením sportovních klání. Téžmálokdo vzpomene, že na úspěchu London2012 mají nemalou zásluhu různé policejní a tajné služby, kterým se nakonec podařilo eliminovat velmi reálnou hrozbu, že kdosi použije anglickou metropoli k procvičení nevolympyjské, ba velmi nesportovní disciplíny s názvem výhoz do povětří. Takymálokdo ve volympyjském rauši zaregistroval, že ve Španělsku zadrželi údajné alkajdisty (jednoho Turka a dva Čečence) a obvinili je z přípravy teroristických útoků na (anglickém) Gibraltaru. Spíš člověka napadne, jestli ruské protesty proti anglické předpojatosti, dnes již volympyjský folklór, nejsou zastíracím manévrem skutečnosti, že zatímco Ruská federace produkuje desítky, ba stovky vynikajících sportovců, produkuje stále i mezinárodní terorismus. In dubio pro reo, jak říká klasik, tedy v pochybnostech rozhodujme ve prospěch obžalovaného (benefit of the doubt), žádný manévr tedy, pouze shoda okolností. Pogratulujme tedy ruských sportovcům k výbornému výsledku, českým též, zejména když byl začátek her z jejich strany tak mdlý, nicméně zejména všem těm bezejmenným, kteří cvičícím, běhajícím, skákajícím, peroucím se, padajícím a znovu skákajícím i jinak napínavě trávícím svůj čas kryli po celou dobu OH prdel.

10. srpna 2012

V Prioru

Výhodný nákup pod jednou střechou.

Spolužačka dostala do školy v přírodě dopis od maminky, který popisoval otevření nového teplického Prioru. Před novým, odpudivě zřejícím obchoďákem, vybudovaným jak tehdá bylo zvykem uprostřed města, na náměstí Svobody (dříve Marxák, dříve Staliňák, dříve Hitler Platz, dříve Tržní), se prý sešly stovky lidí, kteří po novém suprduprobchoďáku honili dárek pro prvního návštěvníka, sele. Trochu mě tenkrát zamrzelo, že mně podobné suprduprzprávy rodiče do školy v přírodě nepíšou (abych je mohl spolužákům předčítat já, né ta protivná spolužačka). Než mi došlo, že se ani nezúčastnili otevření toho obludného obchoďáku, který společně s poštou, teleúřadem a KoKosem (pro nepamětníky Komunistický Kostel aneb sídlo OV KSČ) nenávratně zhyzdil centrum mého oblíbeného města, jež se zámeckým náměstím spojovávaly krásné ulice, paní Dlouhá se Zelenou. Teplický Špalíček se jim též říkalo.

Vedení města se před pár lety rozhodlo starý Prior zbourat a pod heslem „vraťme lid do centra města“ postavit shopping mall, který ale pro jistotu nazýváme jinak, aby předem nebylo jasno, že půjde pouze o nahrazení jedné ohyzdnosti druhou. Zbourání máme, zdá se, za sebou.

Sbohem Priore, obchoďáku mého mládí, kam jsem se v posledních letech chodíval nadýchat, když se mi zastesklo po atmosféře ruský tržnic! Doufám, že až uvidím, co tě nahradilo, nebudeš mi nakonec i scházet.

7. srpna 2012

Nauru

Nauru je mikronéský ostrov. S jednadvaceti čtverečními kilometry je Nauru nejmenší zemí na světě. Necelých deset tisíc obyvatel staví Nauru na druhé místo za Vatikán. Na Nauru se mluví anglicky. V kapesním atlasu světa, díky kterému jsem poznal svět, Nauru nebylo, i když vyšel celé tři roky po vyhlášení nezávislosti (1968). Na Nauru se platí australským dolarem. Na Nauru je pořád třicet stupňů. Nauru se potápí kvůli globálnímu oteplování, jež dle některých profesorů neexistuje. Nauru uznalo nezávislost Kosova, Abcházie i Jižní Osetie.

Na Nauru se dotěžuje fosforit, který pochází z ptačího trusu – před čtyřiceti lety mělo Nauru největší příjem na obyvatele, lidská těžba je nicméně rychlejší než ptačí trávení. Nauru několikrát uznalo nezávislost Taiwanu – za první zřeknutí se nezávislosti inkasovalo od nejlidnatější země světa 137 miliónů dolarů. Na Nauru žije nejobéznější národ na světě – 97% mužů a 93% žen jsou tlusťoši. Rusko poskytlo Nauru humanitární pomoc ve výši 50 miliónů dolarů. Hlavní město Nauru se jmenuje Jaren, president se jmenuje Sprent a první zápaďák, který na Nauru přistál, se jmenoval John. Do jeho přistání na Nauru v roce 1798, považovali Nauruánci svůj ostrov za jediné obydlené místo na světě.

V roce 2001 poskytlo Nauru výměnou za australskou humanitární pomoc karcer pro 400+ afghánských uprchlíků, které vylovila norská nákladní loď a pokusila se je vysadit na australském Vánočním ostrově. Norská Tampa byla začátkem tzv. Pacifického řešení (Pacific Solution), které na Nauru přineslo výměnou za ubytování vylovených uprchlíků ve sběrných táborech milióny dolarů a jehož konec v 2007, společně s ubývajícím trusím fosforem a ekonomickou krizí přivedl Nauru na kraj bankrotu. Na Nauru se neplatí daně z příjmu fyzických osob. Práci má na Nauru asi 10% obyvatel, z nichž téměř všichni (ca. 95%) pracují pro vládu. Na londýnské olympyjádě má Nauru dva sportovce. Mezivládní Finanční akční výbor proti praní peněz (FATF) obvinil před desti lety Nauru z vyprání 70 miliard dolarů ruské mafii a o pár let později zrušil licence všem tamějším offshorovým bankám. Nauru je prima.

3. srpna 2012

Střípky

Tak se nám to pěkně skládá. Po astronomických pokutách politickému vyzyvateli za polusmyšlená provinění následovala dočasná správa nad jeho bankou, když pan Ivanišvili odmítl pokuty zaplatit. Soudem jmenovaný dočasný šéf stihl za čtrnáct dní (!) vyhodit celé vedení banky a podepsat několik půjček na celkem 50 miliónů (!!!) dolarů, které nejen že potenciálně banku zruinují, ale byly údajně poskytnuty v rozporu s gruzínskými zákony, takže tak i tak čeká Cartu Bank nucená správa. Že gruzínské soudy pracují na vládu, nikdo nepochybuje, dokonce ani bývalý premiér, an před pár měsíci v mé přítomnosti odpověděl na dotěrný novinářský ohledně justiční nezávislosti odkazem na mladost gruzínské demogracyje. To víte, všechno naráz nezlepšíme. Býval bych samozřejmě věděl i bez něho, anžto náš právní program zaměstnává na dvacet gruzínských právníků a se soudy přicházíme do styku velmi často.

Shrnuto tedy: Státem kontrolovaný soud odsoudí šéfa opozice k megamiliónové pokutě. Když odmítne zaplatit (mezitím rozhodnutí změnil a vysolil 48 miliónů dolarů), pošle mu týž soud do banky dočasného ředitele, který za pouhých čtrnáct dní dokáže banku zruinovat a vysloužit jí nucenou správu státem kontrolovanou Centrální bankou. Geniální!

K tomu mi kolegové vyprávějí, jak je samotné nebo jejich známé sledovalo auto, protože šli na kafe s kamarádkou, policky činnou v opozici. Doprovodilo domů a zablikalo na rozloučenou. Jiným se rovnou přišel představit místní pochůzkář, prý je tu nový, tak se zajímá, kdo bydlí. K sousedům ale nezašel. Podobných, ba horších příhod jsem slyšel desítky a od různých lidí, aby byly všechny estébácké praktiky vymyšlené.

Věrchuška se bojí víc než dává znát, i když nedávná vládní maxirošáda následovaná sliby modrého z nebe je vcelku vypovídající. Vládní UNM (United National Movement = Spojené národní hnutí) utahuje šrouby s vědomím, že 20 lari na elektriku, které rozdávalo před půl rokem, volby nevyhraje. Proto rovnou slíbilo každé domácnosti tisícovku během čtyř let. Apropos 20 lari na elektriku - samozřejmě, že šlo o vládní program, nikoli o stranickou agitku, ba koupi volebních hlasů, která je dle gruzínských zákonů trestná (Mr. Ivanišvili by mohl vyprávět!). Nu a co, že paní, co mi doma nutila dvacetilarový voucher, říkala, že je od UNM. A říkaly to prý i jinde jiné paní.

Zpráva z tisku nakonec: Ministerstvo spravedlnost vydražilo majetek společnosti napojené na Bidzinu Ivanišvili poté, co odmítl zaplatit soudem uloženou pokutu 11 miliónů lari za údajné porušení pravidel financování politických stran. Raději upřesněme, že toto je jiná pokuta, než za kterou byla zlikvidována Ivanišviliho banka. Majetek společnosti Burdži, obsahující nemovitosti v Tbilisi a Sačchere a celkem 203 různých dopravních prostředků, byl vydražen za 8.76 miliónu lari (ca. 5.3 miliónu USD) anonymnímu dražiteli. Nevím, kdo tu má tolik peněz, nicméně podezírám, že si Mr. Ivanišvili vydražil sám a snížil tak celkovou pokutu o více než milión dolarů. Nuot bjéd.