Po výletě

Brzy poránu jsme doletěli z Tel Avivu do Tbilisi. Po následném předlouhém pracovním dni jsem se dobabral dom, abych po telefonu dořešil pár věcí s Oslo a popral hadry před pozítřejším odjezdem do Abcházie. Hodil jsem pár izraelských fotek a jeden klip na web a přiom zabrousil k oblíbené paní a její jedné písni ve výtečné interpretaci. Nemůžu ji nemáznout sem: ač sentimentální nebývám, emotivnější píseň jsem snad neviděl; zaposlouchat se do techstu a srovnat s původní verzí z roku 1970. Třicet let rozdíl a Joni jako by vymázla celý svůj život. Brrr. Spooky.



Tady je ta mladá verze, nejlépe pustit si ji první: