Středověk

Už i Rusko má protikuřácký zákon, který v první vlně zakazuje hulení 15 metrů od vchodu na nádraží, či do letištní haly, na pracovišti i dětském hřišti, nebo třeba na pláži. Za rok se přidají i hotely, restaurace a jim podobní. Spočítali si v Rusku jednoduše – čím víc se hulí, tím víc to stojí státní kasu, i když, pravda, novému zákonu předcházely roky lobbování ze strany Světové zdravotnické organizace (WHO).

V hospodách se nekouří v mnoha evropských zemích, ani na Sri Lance, v Keni, Libanonu či v Turecku, abych zmínil pár nedávno navštívených míst, kde jsem musel hulit na chodníku. Z bývalého ostbloku se v hospodách nehulí v Polsku, Maďarsku, na Ukrajině či v pobaltí. Teď se přidává i Rusko, zatímco česká tabáková lobby dále spokojeně vydělává na tom, že si do hospody raději bereme oblečení na jedno použití. Raději nemluvě, že pro tisíce spoluobčanů, kteří nám roznášejí chlast a jídlo, se hulí první liga na pracovišti.

Zastánci kouření v hospodách u nás horují proti státnímu zasahování do soukromého majetku, aniž by se pozastavovali nad tím, že stát už široce zasahuje, když diktuje minimální hygienické podmínky, včetně nutnosti mít hajzlik s teplou vodou na ruce pro zákazníky. Otázka hulení v hospodách má máloco společného s liberálně-socialistickým diskursem. Hopodské kouření je pro mě otázkou čistě hygienickou, a to nejen s ohledem k pasivně inhalujícím nekuřákům. Nebudu se pouštět do přímé úměry mezi omezením veřejného kouření a náklady na léčbu následků, což by svobodomyslným spoluobčanům nemělo být jedno, aneb méně následků = menší výdaje = menší daně = menší stát. Hurá.

Zastánci hospodského kouření též namítají, že kdokoli si nepřeje pasivně kouřit, může zůstat doma, nebo zajít do nekuřáckého podniku. Podle tohoto diskursu je normální kouřit a komu se nelíbí, ať jde z kola ven. Diskuse o tom, zda by se Česko mělo vydat nekuřáckou cestou, je však mnohem více debatou nad stavem společenosti, která si vybírá pravidla soužití. Debatou nad tím, jsme-li moderní či rozvojovou zemí. Zahulené hospody připomínají středověké hostince, kde se stoluje a vyměšuje ve stejné místnosti, tak si řekněme, zda zůstaneme v kuřáckém středověku, nebo vytěsnáme hulení mimo veřejný prostor, čímž mj. přestaneme čudit do xichtu lidem, kteří si to nepřejí. Na zájmy kuřácké a hospodské lobby nehledě.

V Rusku zítra zas znamná včera, v Česku se dál bavíme o tom, jestli chcát na výčep nebo poprosit zákazníky, ať jdou na záchod. Uf, a jdu si zapálit na chodník.