Předesílám, že cokoli kdokoli veřejně proklamuje, já na základě toho, co jsem viděl a co viděli lidé, jimž důvěřuji, nepochybuji o tom, že Assad chemické zbraně použil. Nevylučuji, že je použili i magoři z „opozice“, aby vyprovokovali mezinárodní intervenci.
Jsem proti. Kdybych seděl při hlasování v Kongresu, zmáčkl bych „ne.“ Ani náhodou bych ale nešel do ulic, zapojil se do protiválečných hnutí či veřejných akcí, které mi přijdou srandovní. Válka už probíhá a je hodně, hodně špinavá. Jsem proti, protože klín klínem nepovažuji za nejlepší medicínu, ani nepovažuji život Assadova příznivce za méně cenný než život Assadova odpůrce. Zároven chápu dilema, ve kterém se svět nachází, protože:
1) Když Obama namaloval rudou čáru intervence za použitím chemických zbraní, upletl si bič. Nechápu, co má za poradce a jak jim mohlo uniknout, že dříve nebo později k tomu musí dojít. Řekl-li, musí si zachovat tvář a konat, na okolnosti nehledě. A to je zlé.
2) Po proklamovaném jednostranném zrušení embarga na dodávání zbraní opozici nikdo neví jak dál, anžto je jasné, že část zbraní skončí v rukou šílenců, kteří je dříve či později použijí proti nám. Nikdo se do obrovských dodávek, které by si opozice přála (např. protiletadlová obrana), nehrne a přímá vojenská intervence může posloužit jako alibi.
3) Nepochybuji, že podobně jako v Iráku neexistuje plán. Hodíme pár bomb a co dál. Možná to Assada krátkodobě oslabí, ale že by ho bomby přiměly k jednacímu stolu si snad nikdo nemyslí. "Hodíme a uvidíme" se v minulosti neprokázalo jako nejlepší strategie.
4) Opominu-li na chvilku obrovskou humanitární katastrofu, kterou svět dvacet let neviděl,, občanská válka se převrací v regionální konflikt. Libanon, kde dnes každý pátý je Syřan, vězí v konfliktu po uši (libanonští sunnité bojují proti Assadovi, Hezbollah s Assadem); Irák je na hraně; riziko rostoucí autonomizace kurdských źemí v Sýrii poté, co irácký Kurdistán už je dávno de facto nezávislý, budí paniku v Ankaře, íránští letci pilotují syrské stíhačky a Izrael je za rohem a občas pošle rakety na náklad zbraní, který se zdá směřovat do šíítských území v Libanonu.
5) Média vládnou. Nelze provést vojenskou operaci bez mohutné negativní reakce části sdělovacích prostředků, i kdyby se hoře trpících mělo naaranžovat (což velmi pravděpodobně nebude třeba).
6) Považujeme-li syrský konflikt za bezpečnostní riziko pro nás, buďme si jisti, že zapojením do konfliktu se zvyšuje pravděpodobnost, že se k nám někdo přijde připomenout.
Že Obama hodil na Kongres docela uspokojuje, protože potvrzuje, že si je předobře vědom, v jakém patu se nachází. Dokážu si představit, že tajně doufá v kongresní odmítnutí, aby zachránil tvář a nemusel vtáhnout USA do dobrodružství, ze kterého nic dobrého nekouká. „Free card out of jail,“ řekl právě jakýsi chlapík na Al Jazeeře.
Kongres se prý nebude bavit několik týdnů, během kterých je třeba strašit, strašit, strašit, a, i když v minulosti nikdy nezabralo, doufat, že řinčení zbraněmi pootevře alespoň minimální prostor k rozmrazení mezinárodní situace. Rusko už začalo pokřikovat, což je jedině dobře, protože právě Kreml cynicky sedí na jakémkoli nenásilném posunu jako žába na prameni.
Nakonec: Lajnování rudých čar je cynické a debata o tom, zda a kdo použil chemické zbraně nepodstatná. Debata by se měla vést o tom, zda a jakou máme odpovědnost za občanské války a regionání konflikty, které zabíjí statisíce, milióny vyhánějí z domovů a hrozí sousedům a regionům, vůči nimž máme formální závazky (e.g. Turecko je členem NATO). Z Life od Brian dávno víme, že debaty na téma "kdo to hodil" mohou skončit vlastním ukamenováním.
Youtube je v Pákistánu blokován, takže scénku přidám později
Žádné komentáře:
Okomentovat