7. března 2016

V čekárně

Pravidelná kontrola urvaného svalu. Dr. Amr je sympaťák, kolem padesáti, zcestovalý a rád si povídá. Při vstupu do čekárny koukám, kdo už sedí. Všichni místní. Pro zábavu si vypočítávám, kolik asi ještě zbývá, než na mě přijde řada. Místní po třech minutách, jen se zakecacím potenciálem jedné mladší dámy si nevím rady. Ještě že tu není žádný cizinec, říkám si, s tím by si doktor určitě povídal rád a dlouho. Nakonec všichni po másle, i mladá paní má hotovo za necelých deset minut, jen postarší vesničanka s dospělou dcerou, co byly těsně přede mnou, ne a ne z ordinace vyjít.

Nakonec vcházím s osmatřicetiminutovou sekerou. Doktor přivítá stiskem ruky, zeptá se, jak se daří, a omlouvá se, že ho předchozí pacientka zdržela. Někteří lidé prý potřebují více času, aby se uklidnili. Prohmátneme sval, který srůstá nádherně, popovídáme si o bolestech, jež nejsou nenormální a domluvíme se, že příště už začneme strečovat. O pět minut a dvacet dinárů později jsem zas venku. Nakonec jsem vypadl úplně nejrychleji ze všech a veškeré mé propočty a předsudky zas selhaly. A tak to má být.

Žádné komentáře: