Podle vnitromisionářského kněze, který vedl Astridinu konfirmaci v západojutském Vindu, je dnešní doba zkažená a zrychlená, mladí místo naslouchání poroučejí a vůbec chodí málo do kostela. Vnitromisionáři jsou ortodoxním proudem uvnitř luteránské církve a Morten si svým způsobem užívá, že má plný kostel svátečních neznabohů. Občas se i škodolibě ušklíbne, že jeho dnešní kongregace neví, kdy vstát a kdy říct amen. Než se dostane k vrcholu svého kázání. „S vírou se to má jako s bicyklem. Jeden kolo ani nemá, druhý ho má v garáži a občas ho jen opráší, jiný neví, jak se na něm jezdí, jen mu přijde těžké ho nosit, další se na něm vozí a je mu hej.“ Často jde prý jen o to nebát se vystoupit z vlastního stínu, zóny pohodlí, říká Morten, zatímco si sundavá límec a talár. „Já též na kole dávno neseděl. Tohle jsem si musel vypůjčit.“
Morten s kolem před kostelem
Morten na kole v kostele
Přiznávám se, že na mši jsem nebyl hodně dlouho, možná naposledy v témž Dánsku při nějaké oslavě či obřadu. Což klidně může být i čtvrtstoletí zpátky. Popojíždět kněze v kostele na kole jsem dosud neviděl nikdy. A asi zas hned tak neuvidím.
Žádné komentáře:
Okomentovat