Consummatum est

Na konci posledního pracovního dne v Jordánsku a na dlouho i kdykoli jinde mě domů vyprovodila egyptská kapela. Hrává na svatbách a kolemjdoucí se prý divili, proč že vedle mě stojí chlap. Naštěstí byla na silnici asi stovka kolegů, kteří při zaváření mobilů stačili vysvětlit, že se o svatbu nejedná a že Carlo není manželka, ale můj nástupce.

O patnáct let a deset zemí později jsem se po roce vahání rozhodlal (toto slovo češtině viditelně chybí) k dlouhé přestávce, během které snad vymyslím, co, kde, s kým v životě dál. Zbývá jen zabalit, poslat své švestky do střední Evropy, vyřídit pár administrativních restů a hurá na letiště. Krok do známého neznáma, na který se hodně těším. Here I come, Česká republiko, did you miss me?