13. října 2018

Dobojováno

Je dobojováno a teplický primátor ani senátor se nemění. Jeden superman se dvěma platy ze státní kasy za to, že zas tak moc nedělá, protože jestli se Jaroslav Kubera jakkoli zapíše do historických análů, bude to s heslem: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Pravda, když děláte každé své povolání jako vedlejšák, moc toho stihnout ani nemůžete.

Bodrý bojovník za práva kuřáků a pirátů na silnicích, který s oblibou provojuke idiotskými názory, jež sděluje tak, abyste pochybovali, zda je myslí vážně, a případně se pak od nich distancoval. Podobně jako v práci, když se chlubí, že město Teplice nemá žádné dluhy, čehož se dosáhne tím, že se nikde neinvestuje. Krom tedy pochybného kšeftování se známým místním “developerem,” díky čemuž mají lázeňské Teplice, kdysi zvané Malá Paříž, v centru města nikoli jeden, ale hned dva obchodní domy vedle sebe. A nemají zimní stadion, který před lety sám od sebe z nudy vzplál a na jehož místě týž developer prý staví další zbytečné, ale asi výdělečné monstrum.

Osobně proti panu Senátorovi nic nemám, lidsky mi přijde v pohodě, jen bych ho anglicky asi označil za waste of space (с английского: plýtvání místem). Čtyřiadvacet let na radnici a osmnáct let v Senátu and counting. Přemýšlím, o čem to vypovídá. Asi se z preferencí řadového voliče dá usoudit, že správa věcí veřejných je vnímána jako nedělání ničeho špatného, i když to znamená nedělání ničeho. “Dyk neudělal nic špatnýho,” jako maximální známku kvality, slýchávám docela často, když je řeč o českém politickém brčálníků. Že neudělal nic dobrého, je jedno. Plácat bodré hlouposti a pohazovat bonmoty je v pohodě, pokoušet se o pozitívní změnu je nebezpečné a potenciálně kontraproduktivní, pokud máte ambice v politice pokračovat. My nepracujeme, my o tom mluvíme. A tak dále. Zajímavé. A do voleb s hesly, hlásající změny, jež měl pan primátor se svou skvadrou na starosti přes dvě dekády. Že nic pro naplnění svých retušovaných hesel neudělali, je jedno.

Pamatuji si první Kuberovy výstupy v celostátních médiích, která ho v začátích jeho senátního učinkování vnímala jako jakéhosi senátního šaška, ze kterého vždy vyleze něco mediálně zajímavého, ať už to bude k tématu či nikoli. Vybavuje se i jediný moment, kdy jsem si řekl, že jsem se mohl v Kuberovi mýlit: Za jeho nejvýznamější politický počin považuji jeho vystoupení na sjezdu ODS po jejich největším politickém masakru, kde to téměř vypadalo, že partaj Klausů skončí na smetišti dějin. Zatímco většina řečníků hřímala z tribuny o tom, že to dělají všechno parádně, jen to nedokázali voličům správně vysvětlit (aka my jsme fajn, to voliči jsou debilové), Kubera byl jedním z mála, kteří mluvili o tom, že se partaj musí zbavit image korupčníků a mafiánů, kteří se o ní léta otírali. A teď jsou modří ptáci zpět s nečekanou silou. I díky Andrejově “Ahoj lidi” politice, která z volebního boje udělala bezobsažné píárko a dala nám zapomenout na to, co je pravo a co je levo.

A mezi ptáky sebejistě ční teplický matador. Nejde než gratulovat. I když bych asi býval byl radši, kdyby se na jeho místo (na obě místa) dostal někdo jiný, kdo začne alespoň něco dělat. Ať už ve městě, nebo v Senátu, protože jinak nás za chvíli předhoní i Chomutov, Rumburk, Odry, Broumov, Podbořany, Havířov, Žatec, Litvínov, Most, Vítkov, Karviná a Orlová, abych jmenoval ještě ta města, která jsou stále v dvousetpoložkovém žebříčku kvality života za Teplákovicemi.

Žádné komentáře: