Nikdy jsem neměl posilovny či fitness centra rád, téměř jako nemám rád slovo „fitko.“ Hle, a hned jsem si vzpomněl na spoustu jiných nevábných českých lexikálních mršin či zdrobnělin, jako třeba čauky a ahojky, meníčko nebo když někdo někomu chce písnout. O popelníčku raději nehovořit – já v hospodách žádával jedině popelnici. Všechna diminutiva jsem neexkomunikoval, třeba taková pařbička v mém slovníku místo má, ač s přibývajícím věkem, pravda, spíše teoreticky. Malíček omlouvá jeho velikost, ale jídelníček by klidně mohl být jídelník. Konec odbočky.
Kdysi dávno jsem si vymyslel teorii, že sport, který člověk dělal v mládí, definuje jeho osobnost, a často se lidí na jejich sportovní minulost ptám. Došlo mi při setkání s klukem, který dětství trávil rychlobruslením. Ona to zas tak světoborná teorie není, vím, a určitě jsem nevymyslel já, protože je nakonec vcelku logické, že je lidská osobnost alespoň do jisté míry formována aktivitami, které člověk dělá, respektive si člověk vybírá aktivity, které mu osobnostně vyhovují. Tím spíš v dětství. Já vždy tíhl ke kolektivním sportům a i po skalách jsem lezl primárně kvůli partě. Posilovny jsem opravdu nikdy neměl rád. Na gymplu jsme sice s klukama zdrhali ze školy, ponejvíce před chemií a bižulí, vzali třídnici, aby nikdo nemohl zapsat, a šli na zimák do čerstvě otevřeného fitnessu, ale nakonec nezřídka skončili popíjením vaječňáku na baru. To bylo též naposledy, co jsem vstoupil do posilovny s úmyslem převléci se do sportovního.
Teď jsem si musel dohledat český překlad anglického „treadmill“, i když běhátko zní hezky. Shodou okolností se mi nedávno dostalo zajímavé průpravy, jak si správně v tělocničně vybrat. Akorát že dnes ráno bylo v téměř prázdném sále zrovna čtvrté zleva obsazené velmi těhotnou paní, kterou jsem nemohl ani násilím ani hypnózou přesunout jinam. Navíc jsem měl trochu jinou starost, protože jsem na běžeckém pásu nikdy nestál a třeba mě nenapadlo, že budu mít vlastní televizi, jen sluchátka zapíchnout. A i když bylo mé běhátko po většinu času rychlochodítkem, v napínavých scénách filmu jsem musel hodně dávat pozor, abych udržel krok a nesvezl se z pásu na zem.
Má průprava spočívala i v tom, že si mám dávat pozor, jaký budu mít výhled, což jsem vůbec nezvládl. Celou dobu totiž proti mě tu šel tu poklusával nějaký obtloustlý, potící se Evropan, tak jsem nakonec musel sundat brýle, aby na mě neviděl. I tak jsem ho pak potkal ve sprše, v autě i doma.
Sauna byla zavřená. Dopoledne uklízeli. Nevadí ale, vyzkouším zítra ráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat