Nad dopisy diváků

Často se mě posluchači a čtenářky ptají, co takový humanitární pracovník dělá. Též nezřídka dostávám dotazy, proč náš oblíbený komentátor (já jako) nepíše častěji. Hodně tazatelů se správně domnívá, že zachraňovat svět není žadná procházka růžovým sadem, protože se záchranář má co ohánět. Tu vyléčit malárií zužované děcko, tu naložit kamion plný mouky, tu se schovávat před palbou nevyzpytatelných teroriistů. Nemohu se nepodělit svými znalostmi na toto téma.

Devadesát procent času trávím v kanceláři psaním emailů a jiných dokumentů a posedáváním na různých schůzkách. Protože je mé stávající pracoviště velmi rozsáhlé a dynamické, nezbývá mi než se spoléhat na moderní technologie, abych si všechny své závazky pamatoval. Na konci týdne můj následující víkend vypadá zhruba takto:

Na volné dny si záchranář krom psaní blogu a sjíždění posledních zpráv ze světových finančních trhů naplánoval výlet do uprchlického tábora a pozdní odpoledne na masáži v Šanghaj centru, následované hodinou arabštiny. Trvá nicméně jen chvilku, než se plány změní natolik, že ani na emaily během pracovní doby čas nezbyde. Aneb takto vypadá kalendář na konci týdne.

Samozřejmě vše velmi produktivně a úspěšně strávený čas. Napadlo mě, že za každých pět nalezených rozdílů bych mohl věnovat písničku, ale bylo by moc jednoduché. Raději budu přemýšlet, jak fungovat jinak, aby se ze mě nestala totální kancelářská krysa.