1. dubna 2015

Welcome home, girls

Nelze nemít radost z toho, že jsou holky na svobodě.

V březnu 2013 se veřejná debata rozdělila na dva hlavní tábory – první káral „proč tam lezly, ...“, za tři tečky si dosaďme jakoukoli nadávku, a druhý hrdě hlásil, že v Pákistánu též byl a je to tam všechno velmi bezpečné. Na rozdíl například od jízdy autem po českých dálnicích. O dva roky později zůstal jen tábor první. Ne že by se nenašlo dost rozumných a soucítících lidí, jen nejsou pro nedostatek hlouposti a extremismu slyšet stejně silně jako táborníci. Není mi ku podivu při pohledu na směs hloupostí, jež na též téma během posledních pár dní chrlily naše sdělovací prostředky.

Souhlasím s Terezou, že není třeba se pídit, jak k propuštění holek došlo, a existuje pro to spousta důvodů. Jen se přiznám, že mě baví mít pocit, že mi spousta kusých informací zapadá do relativně přehledného celku. Tuším víc než vy, he, ale nebudeme se v tom rýpat, protože v podobných situacích raději ani nenaznačovat.

Jeden ze vcelku známých střípků mi přijde spiklenecky zábavný. Tureckou organizaci IHH znám a potkávám déle než desetiletí a kdo se zajímá, může si dohledat, jak se měnil její modus operandi a rostl její význam spolu s významem jejího hlavního patrona. Můj přidrzlý úsměv pramení z toho, že se v dominantně sionistickém (anti-Arabském) Česku na pár dní stala hrdinou organizace, jež se světově proslavila poté, kdy se její aktivisté vrhli s tyčemi a noži na izraelské vojáky na palubě lodi Mavi Marmara v květnu 2010.

Nemění nic na tom, že nelze nemít radost z toho, že jsou holky na svobodě a přát jim hodně štěstí, trpělivosti a síly. Welcome home, girls.

Žádné komentáře: