Veřejnoprávně

Byl jsem pozván do televizní debaty a deset minut před jejím začátkem obdržel nástřel otázek, ze kterých jsem téměř omdlel. Mému nedůležitému a neobjevnému vstupu předcházel pětiminutový rozhovor s generálem, ve kterém moderátor dokola zjišťoval, zda stihneme postavit ploty, jako bychom pro naše chrabré hochy ve zbrani hledali využití. Asi je potřeba se pořádně zadrátovat, abychom se na ten uprchlický póvl nemuseli dívat a nerušil nás při opékání buřtů. Pak rychlý rozbor situace v Sýrii, který jen vyjevil, stejně jako předtím generál, neznalosti místního kontextu. Následoval nedůležitý citát jakéhosi člověka, který nemá rád sionisty, a otázka, zda mají Syřané předsudky. A pak to přišlo:

- Co znamená Allahu Akbar? Je to totéž, co ježišmarja?
- Čemu se budou nejvíc divit, až sem dorazí?
- Budou poslouchat ženské, třeba pocilistky?

Really? A bez koťátek na závěr?