Milníky

„Kdes byl, když zabili Kennedyho“, „kdes byl, když k nám vrthli Rusáci,“ „kdes byl, když se na Národní hledal neexistující zabitý student?“ „kdes byl, když to letadla napálila do WTC?“ a spoustu dalších, veřejných i soukromých. Milníky, jež jsem zažil, pamatuji dobře. Ten dnešní jsem seděl v podzemní kanceláři na Kavčích horách, Anna K. na Radiožurnálu zpívala „všechno nečeká blízko, tak nelítej nízko“ a Igor volal, ať se jdu podívat na televizi, co ti „moji Čečenci“ spáchali.

Bylo v dobách, kdy za veškeré zlo na světě ještě mohli jen Čečenci, než se presumpce kolektivní viny rozšířila na všechny vyznavače druhého největšího světového náboženství, pro které dnes začíná největší svátek, Eid al-Adha, jenž připomíná Akedu, boží výzvu Abrahimovi, aby obětoval to nejcennější, co má, a ten místo syna našel podřezaného beránka. Pár minut, jež změnily svět? Asi ano. I když svět spíše následně změnila hrstka politiků v čele s republikánským presidentem, napojeným na americký zbrojní průmysl.