22. října 2017

Po volbách

Co k tomu všemu říct. Že jediným volebním pozitivem bylo pár zajímavých povolebních debat, ve kterých neúčinkovali politici, ale lidé, kteří opravdu svému oboru rozumí. Napadlo mě, že se ještě jednou podívám do volebních programů, abych si tu vyjmenoval nejnebezpečnější návrhy jednotlivých stran, ale je to asi nakonec jedno.

Národ si vybral chlapíka, jenž vstoupil do politiky proto, aby zabezpečil své obchodní zájmy, a i díky tomu za čtyři roky více než zdvojnásobil vlastní majetek. Který je trestně stíhán za krádež padesáti melounů, ale protože to byly prachy evropské, velká část spoluobčanů v tom vidí jistý způsob hrdinství. Který prý chce řídit zemi jako firmu, tedy s jediným cílem co největšího finančního zisku pro sebe a své blízké. Který se netají tím, že chce změnit Ústavu za hranu demokratičnosti, aby se u moci udržel co nejvíce, nicméně ze sebe dokázal učinit oběť spiknutí. Který si na první povolební vyjednávání vybral Komanče.

Ve volbách uspěli i modří ptáci, kteří se před čtyřmi lety prokorumpovali k historickému kolapsu a od té doby jim k úspěchu stačilo nic nedělat. Pitomiovu partu zmiňovat nebudu, protože se z ní dělá fyzicky nevolno, aneb hlavní uprchlíkobijci mají vice poslanců, než kolik ČR uprchlíků přijala. Jedinými pozitivy voleb je nakonec úspěch Pirátů a historický propad Komančů, kteří sice utrpěli nejhorší výsledek vůbec, ale pořád dostali o 7,76 procent víc hlasů, než si zaslouží.

Přesto marně hledám v sobě frustrace a rozhořčení. Asi proto, že překvapen zas tak nejsem. I když se bojím. Primárně toho, že se ČR v následujících čtyřech letech posune do Asie. K odpovědnosti za výsledky voleb se koneckonců prý už přihlásil Islámský stát.

Žádné komentáře: