24. srpna 2018

Tamtamy

Dlouho jsem už nedostal. Zaručená pravda, kterou se mi kdosi snaží zatajit. Česká televize mlčí nejvíc. Asi proto je teď napsané zeleně pěti různými fonty ve čtyřech velikostech s četnými zvýrazněními a vykřičníky. Abych si všiml a pochopil, že je pravda. Pravdoucí.

Dřív jsem dostával mnohem častěji, ale pokaždé odesílatele slušně poprosil, ať už mi ty ptákoviny neposílá a nakonec se vyřadil z okruhu čtenářů tohoto specifického žánru, též zvaného “důchodcovské tamtamy.” Krmíval mě jimi i jeden příbuzný, kterého jsem měl za vzdělaného člověka, ale též nedokázal odlišit. Přeposílal mi asi nejdéle, na opakované žádosti nehledě. Pár jsem i přečetl a většinou váhal, zda se řehtat či plakat. Řehtat nad blbostmi, které jsou jiní schopni vymyslet, či plakat nad tím, že je kdokoli ochoten blbostem věřit, když i ty zdánlivě věrohodné lze snadno a rychle dohledat u téhož počítače, na kterém příjemce čte svůj tamtam. Začněte třeba ověřením zdroje a porovnejte s veřejně dostupnými seznamy ruských desinformačních serverů.

Napadlo mě na padesáté srpnové výročí, jak nám pořád Rusko nedá pokoj a zasypává nás tunami výmyslů a lží, abychom se nedokázali orientovat ve svém okolí a tíhli ke krysařům, kteří nabídnou jednoduchá, byť zcestná řešení. Nemyslím, že jsou všechny tamtamy z ruské dílny, ale nepochybuji, že v mnohých Rusko prsty má.

Už téměř před dvaceti lety jsem měl čest seznámit se s ruskou propagandistickou mašinou, která tehdy ještě primárně cílila na domácí publikum a vypouštěla různé, často navzájem protichůdné verze událostí, aby pak testovala reakce a nakonec vybrala jednu, která zafungovala nejlépe vůči vytčenému sekundárnímu cíli. Ať už jím bylo postrašit lid, propagovat politika, definovat nepřítele, glorifikovat hrdiny apod. A primárním cílem bylo zmást publikum natolik, aby se zdráhalo uvěřit verzím všem, protože “pravda bude někde uprostřed” a “všichni jsou stejní lotři.” Na principu relativizace reality fungují i tamtamy. I kdyby zněly sebepitoměji, kdo ví, jestli na šprochu něco nebude.

Kdosi mi nedávno vysvětloval, že zatímco mládež lze k mediální gramotnosti vychovávat pozitivně, na starší generaci platí negativa. U mladých prý nejvíce zabere, když je jim ukázáno, jak je důvěřování hloupostem not cool. Na starší se prý má přísně, autoritativně. Zkoušel jsem ale. Nefunguje. Tamtamy kolují dál a mě trochu mrzí, že jsem se vyřadil ze seznamu příjemců, protože bych asi raději věděl, jaké hovadiny hltají lidé kolem mě. I když se jen pomalu a s těžkým srdcem smiřuji s poznáním, že s tím pramálo udělám.

Žádné komentáře: