President měl povinnost vypsat volby na říjen, leč raději chvilku ještě sečkejme, než začneme věřit, který ze dvou termínů, jež presidentská administrativa vyhlásila je ten správný. Během osmačtyřicetihodin se z paláce ozvalo sedmadvacátého, ne pardon, administrativní chyba, jedenatřicátého, ne ježiš špatně, sedmadvacátého. Odvolávám, co jsem odvolal. Nezřídka se s kolegy dohadujeme, zda je lepší, když je president maniodepresivní, nebo pokud je alkoholik. Pár anekdot z dálné i blízké české minulosti vždy postačí, aby kolegové zaplesali, že může být i hůře. Na rozdíl od našeho trotla, v Gruzii už bude brzy president nový.
Kandidáti se zatím příliš moc nehrnou. Zatímco se ministr školství reprezentující vládní koalici ve srovnání s vlastní partají těší asi poloviční lidové podpoře, všeobecné očekávání, kohopak asi nominuje presidentské UNM, bylo nakonec saturováno jménem, které čekali všichni. Ani si vlastně nikdo nevšiml, že primárky v UNM proběhly dle stejného klíče jako všechny dosavadní volby krom té poslední říjnové. Zahrajeme si na napětí a konkurenci a nakonec vyhraje kandidát, o jehož vítězství od začátku nikdo nepochyboval. Tedy minimálně od té chvíle, co si korunní princ Vano šel sednout do cely předběžného zadržení, kde čeká na soud. Davita Bakradze tedy, bývalý předseda parlamentu. Rozdá si to s dnes už bývalým ministrem Margvelašvilim a nik jiný než dvě hlavní politické síly nemá šanci, ba ani veselé figurky typu Nino Burdžanadze, která jako kanagom dveřma ven a oknem zpět.
Termín bychom tedy měli (nu dobrá, sedmadvacátého), hlavní aktéry též, teď ještě zjistit, kdo má právo volit. Podle posledních údajů Centrální volební komise je v Gruzii zaregistrováno 3 537 249 voličů, asi o 76 tisíc méně než k říjnovým voleb, což by jaksi potvrzovalo již tak mnohokrát potvrzenou domněnku, že bývalá vláda ráda před volbami rozdávala mezi spřízněnými skupinami druhé občanky. Dejme si například do souvislosti s informací z centrální matriky (NAPR), která po volbách vydala nové dokumenty čtyřiašedesáti tisícům běžencům z Abcházie. Ve většině případů údajně šlo o sloučení dvou paralelních identit v jednu. Však nám též bylo chlapíků a holek z NAPR líto, že dostávali vydávání falešných dokumentů befelem.
Termín, kandidáti, voliči... vlastně vše v cajku, o co se tedy hraje? O nic. O prestiž. Budoucí president bude mít méně pravomocí než jiní presidenti v parlamentních demokraciích (o našem joudovi tu řeč neveďme). Volby budou nakonec zejména prvním veřejným testem vládní koalice a oznámkování její schopnosti naplnit naděje a tužby voličů z parlamentních voleb. I hry o nic bývají vcelku zajímavé, zvlášť když hlavní protagonisté vše berou jako velmi prestižní mistrák.
Žádné komentáře:
Okomentovat