Gaza, extremisté a diplomy

Dění v Gaze je zajímavým testem vzdělávacího systému různých zemí. Že se diskutující rozdělí na dva tábory (s šedě vidící menšinou uprostřed), je vcelku normální. Hranice mezi fanoušky se nepatrně posouvá dle skupiny hodnotících. Teď třeba sleduji diskursy v amerických, norských, ruských a českých médiích, všude zajímavě polarizované, nicméně s variacemi. Na západě se debatující a komentující vesměs dělí na dva základní tábory:

1) „Zabíjet“, převážně pod vlajkou izraelského práva na sebeobranu se zcela zřetelným implicitním vzkazem, že židovský život má mnohem větší hodnotu než život palestinský. Krom většiny Izraelitů, jsou mezi příznivci toho tábora i radikální muslimové (a čím déle bombardování trvá, tím více neradikálů volá po násilí), kterým samozřejmě imponují Kassámy, létající opačným směrem. Tábor zahrnuje i spoustu obdivovatelů IDF, kteří ho považují za jediný pravdivý zdroj informací, aniž by kriticky hodnotili a přemítali o validitě (nezřídka: směšnosti) předhazovaných argumentů. Jinak by museli sám zdroj a priori odepsat, což by byl problém. Na západě je tento postoj v mainstreamu slyšet vcelku málo, protože se tak nějak ví, že zabíjet se nemá, že jsou v této skupině opravdu jen vesměs extrémisté (a Hebrejci).

2) „Nezabíjet“, tedy výzvy k zastavení bombardování a masakrování civilního obyvatelstva. Tento tábor, pravda, zahrnuje nemálo lidí, kteří prostě mají problém s izraelským apartheidem. Nedivím se tomu, že kdo dokáže s informacemi pracovat, začne sympatizovat s údělem v ghettu zavřených Palestinců, jejichž území stále okusují osadníci a na jejichž domy právě padají bomby. Mám spoustu kamarádů, kteří pracovali léta v Gaze nebo na Západním břehu, a jejich postoje jsou po pohledu zevnitř více než jednoznačné.

V ČR jsou tábory rozděleny jinak - na pro-Izrael (včetně velmi silného anti-Arab) a proti-Izrael. Proto ani žádná normální debata nemůže proběhnout, jsme na fotbale. Většina českých debatujících by asi spadala do prvního tábora (tedy, bohužel, „zabíjet“) – i proto je zajímavé, kolik je zejména ve skupině pro-Izrael pacifistů, věřících, intelektuálů. Zatím málokdo je schopen uvidět, že kritika bombardování platí pro obě strany a není totéž co podpora Hamasu.

Nenapíšu nic nového, když si povzdechnu, že informace nejsou vědění a že v dnešním přebytku informací si každý snadno najde dostatek „argumentů“, jež ho utvrdí ve vlastních předsudcích, a dál nenutí přemýšlet. Jsem si akorát myslel, že učit kritickému myšlení, práci s daty je klíčovou rolí jakéhokoli vzdělávacího systému, abychom třeba někdy mohli dát rovnítko mezi vzdělaný = chytrý. Naivka. Napadá mě, jestli naše obskurní posedlost vysokoškolskými tituly není podvědomým přiznáním skutečnosti, že jsme hodně nevzdělaní a pár písmenek za či před jménem na tom cosi změní. Nevím. Jen vidím, že je král dnes hodně, ale hodně nahý.