Jména

Potkali jsme se ráno u výtahu. Pozdravili se. Shodli jsme se, že už jsme se viděli před týdnem v Irbidu, já si dokonce vzpomněl, že k nám přišla z ministerstva školství a pracuje na jordánské akreditaci našich vzdělávacích projektů pro syrské uprchlíky. Její obličej se snáz pamatuje, protože patří v našem téměř čtyřsethlavém kolektivu jednoznačně k nejstarším. Já se jako obvykle omluvil, že si nepamatuji její jméno, že jich je na mě moc. "Mé jméno je Abír, to se dobře pamatuje, jako pivo, a beer." Slibuju, že nezapomenu a večer si jedno dám, na ramaddán nehledě.