Sám se divím, jak se nedivím. Asi jsem se nakonec přeci jen naučil nezaobírat se příliš věcmi, jež nezměním, nespekulovat, co možná bude či ne, zaměřit se na řešení problému, než zoufání z toho, že problém existuje. Nečiní mě to lepším či moudřejším. Pokud cokoli, tak možná malinko klidnějším. A to jsem si chtěl po Klausově zvolení chtěl nechat tisknout triko s nápisem „Not My President“ a po Zemanově se zoufale chytal za hlavu, co že jsme to za voly - čímž se všem volům omlouvám. A přitom ani jeden z těchto českých zoufalců nemá špetku moci, co má POTUS. Podobají se jen tím, že tvoří kolem sebe vylhané příběhy, jež, jak víme, mají sílu měnit realitu, vyvolávat nálady a posouvat hranici mezi slušným a neslušným, pravdou a lží i povoleným a nepovoleným.
Nakonec jsem nevydržel a rozhodl se zapojit v tichosti mé Hospody Na Mýtince, bo mě zhruba napadá následující:
1) Amerika si zvolila nejnevydíratelnějšího presidenta. Čím větší odpudivost se na něj dozvíme, tím více podpory bude mít
2) Copak asi věděli maníci v Norském Nobelově výboru, když současnému POTUS-ovi udělili cenu jen pár měsíců po nástupu do funkce. Tehdejší „Ježišzaco“ se dnes mění v mnohem lakoničtější „Aha!“
3) Možná je nakonec dobře, že si Amíci svolili presidenta, který nevyvolá občanskou válku jen proto, že nevyhrál. Beztak nakonec stráví většinu času soudními obžalobami lidí, kteří si o něm dovolí říct cokoli negativního.
4) Stejně jako si stále více Čechů uvědomuje, že asi opravdu máme na Hradě psychopata, uvědomí si i za vodou.
5) Zeď na mexicko-amerických hranicích přinese ochodní růst a tisíce pracovních příležitostí. Pro Mexičany.
6) Lid v Rusku, Číně a Severní Koreji nemá příliš možností k oslavám, tak jim to alespoň na pár dní přejme.
7) Mnohem horší než oranžový POTUS je republikánské ovládnutí obou komor amerického parlamentu.
A písničku nakonec.
Žádné komentáře:
Okomentovat