23. listopadu 2016

Stávková karma

Odpoledne mám něco povídat na semináři, ale stávkují němečtí piloti, takže sedím ve Frankfurtu na letišti a přemítám, zda si začít připravovat příspěvek, když doletím oklikou o pět hodin později a z letiště v Nice vylezu zrovna ve chvíli, kdy má hodinový seminář začít.

Nevím, jak často piloti Lufthansy stávkují, ale asi je příznačné, že se děje zrovna dnes. Do Monaka jsem vůbec nechtěl, téměř mi bylo nařízeno kolegy, ač jsem se bránil nehty zuby. Nakonec jsem si koupil letenku a smířil se s dalším párdenním letem do Evropy, který mi ani nám příliš k ničemu nebude, maximálně tak si převezmeme jednu mezinárodní cenu. Pokud na zítřejším téměřoskarovém ceremoniálu zazní naše jméno.

Karma. Stávka. V letadle zapomenutý (posléze vrácený) iPad. Jakýsi chlapík, na pohled a dle jazyka, kterým konverzoval s manželkou, odkudsi ze západní Afriky, mi při vystupování začal nadávat do blbečků a chytrolínů, když jsem ho poprosil, ať si neopírá baťoh o mou hlavu. A já se udržel a choval se dál slušně a s úsměvem, jako už se dokážu nezapojovat do žlučzdvihajících internetových diskusí.

Když se člověku nechce, tak se nepovede. Stav mysli je předpokladem úspěchu. Och, jak banální. Už se těším, jak budu v Nice na letišti marně čekat na zavazadlo.

To by bylo, abychom toho Oskara zítra nedostali!

Žádné komentáře: