A první paragraf Preambule irácké ústavy nenechá nikoho o historickém významu Iráku na pochybách: „My, lid mesopotámský, domov apoštolů a proroků, místo odpočinku ctnostných imámů, kolébka civilizace, tvůrců písma a domov matematické gramotnosti. Na naší zemi byl přijat první, člověkem stvořený zákon a sepsána nejstarší úmluva spravedlivého vládnutí, a na naší půdě se modlili světci a Prorokovi souputníci, teoretizovali filosofové a vědci, a vynikali spisovatelé a básníci.“
Erbil-Baghdád-Doha-Praha, abych hodil lístek do urny a nepřipadal si trapně, až hnusota a sliz vyhraje víkendové prezidentsky-volební klání. Tedy i díky tomu, že mám pak jednání v pár německých městech a v Ženevě, takže bylo téměř cestou. Voba už vypukla a já raději nesleduji, jak se co vyvíjí. Nějak bude.
Jedna milá osoba se mi dnes svěřila s obavou z výsledků volby a mě napadlo: V životě se spíše stýkáme s lidmi, kteří nám jsou emocionálně, hodnotově a intelektuálně blízcí. Těch ale není většina, což je vidět i v tom, kolik lidé v našem blízkém okolí se o hodnoty buď nezajímá, nebo je má dány zcela jinak, či se stále méně dokážou v chaosu dneška orientovat a jsou náchylní následovat různé pištce, nabízející snadná řešení. Souhlasím s těmi, kteří ríkají, že ponižováním a nadávkami se nikam nedostaneme, takže jsem se smířil s tím, že v demokracii rozodují hlasy méně vzdělaných, méně sebevědomých, více ustrašených a snadněji manipulovatelnych jedinců. Nemám to ani jim ani demokracii za zlé.
I tak si stále myslím, že jsou morální hodnoty důležité. Že lhát, podvádět a krást se nemá a že se k sobě jako lidé máme chovat s úctou a respektem, prostě, že pravda a láska musí vítězit nad lží a nenávistí. I když dostává zatraceně na frak. Ať už v osobě našeho nynějšího hradního kašpara, tak i třeba v té Mesopotámii. Boarding na let do Doha právě začíná, tak ať to vše dobře dopadne.
Žádné komentáře:
Okomentovat