13. prosince 2018

Královská doba

Koukal jsem se na fotbal. Liga mistrů se to jmenuje. Hrál prý nejlepší klub poslední pětiletky, královský. Bez krále, který šel filmovat a primadonovat jinam. Hrál ostudně trapně, byť nikterak proti soupeři z nejsilnějších. A nebylo to úplné béčko ani juniorka. Vzpomněl jsem si na někdejší reklamu stejné soutěže: „Jsou věci, které nelze koupit, na vše ostatní je Mastercard.“ Nebo tak nějak. Fotbalové zápasy tedy určitě koupit jde. I bez Mastercardu. Však by o tom čeští rybáři mohli povídat. Beztak má Mastercard dlouhodobě problémy.

Neříkám, že byl královský zápas koupen, a naznačovat nesmím. Jen byl trapný, až se i hosté divili, jak jde místy vše snadno. Jako jsou vůbec trapné prachy, které se ve vrcholovém fotbale a sportu točí. 2,7 miliónu EUR za výhru v zápase. A to mě, možná trochu blasfemicky, bo jde svým způsobem o mou kůru chleba, moc nebaví oblíbená mediální přirovnání, kolik vakcín, pytlů mouky, učebnic či nakrmených dětí lze pořídit za cenu pěti hamburgerů. Oder?

Devět set tisíc za remízu. Remízová odměna je třetinová oproti výhře, rozdělí si dvě družstva / mužstva, případně jedno mužstvo a jedno družstvo, neboť, podobně jako na tango, i na remízu jsou třeba dva. Zbyde třetina, tedy devět set tisíc europeněz, která jde do fondu a nakonec se jaksi přerozděluje zpět účinkujícím. Bůhví proč, jako by nikdy nebylo dost. Asi na nové kopačky.

Fotbal mě baví od dětství, i jsem nějaký čas čutával seriózněji než na hřišti u Botanky nebo na Políčkách. Čím dál vice ho ale vnímám jako jeden ze symbolů dobového obžerství, kterými se stírá hranice mezi důležitým a nedůležitým. Protože svět je čím dál vice komplikovanější a raději se schovat do pohody, případně si svůj stres z nepřehlednosti vyřvat na jiných. Jako když se stalo moderním v naší zemi nadávat na ”neziskovky,” protože k odvrácení pozornosti od vlastní inkompetence je třeba řvát na jiné. Apropos “neziskovka” nejtěsněji přisátá na státní kase se jmenuje… Fotbalová asociace ČR.

Dobrá, abych se nerouhal zas tak moc, i když se mi opravdu jakýkoli mesianismus dost příčí: V letošní základní skupině bylo remíz čtyřiadvacet, ergo 21,6 ušetřeného miliónu, tedy nějaká půlmiliarda korun, tedy dle stávajícího kursu komodit na neziskovém webu www.skutecnydarek.cz asi 86 400 kuřat, 2 880 oslů s povozem, 24 000 koz, 4 800 vodních pump, 27 000 bezpečně narozených dětí, 25 412 včelích úlů, oblečení pro 36 000 dětí, stejné množství latrín nebo pomůcky pro 1 008 000 školáků. 24 fotbalových remíz. Plus mínus, bez různých nastavení, 36 hodin, z nichž se aktivně fotbal hrál tak polovinu. Zbytek vyplnilo různé chystání, povalování se, simulování, hádání se, hledání či kutálení míče, hlavně že kamery míří na reklamní panely. A ještě zbývá dvacet devět zápasů. Krát devadesát minut each. Možná nějaké to prodloužení.

Jen aby nám to takto ještě chvíli vydrželo.

Žádné komentáře: