Vltava

Má sociální bublina chvíli žila neprodloužením smlouvy řediteli rozhlasové stanice Vltava. Necelý měsíc před jejím vypršením. Za podobné načasování bych asi náš ejčár obšťastnil důtkou. I v Iráku, Afghánistánu či Jižním Súdánu znají zásady slušného chování. V české de facto státní firmě ale asi nikoli. Ne že by se o možném Fíšově osudu nešuškalo už dříve, ale ve slušných společnostech by se mělo formálně komunikovat minimálně s tříměsíčním předstihem. Český rozhlas tedy slušnou společností není.

Sledoval jsem mlčky, protože zaujat. Mám totiž pana ředitele lidsky rád a i intelektuálně, kulturně či novinářsky ho považuji za jednoho z nejzajímavějších českých veřejných zjevů. I proto asi neměl šanci proti mašinerii vechsláků a hochštaplerů, která se motala kolem rozhodnutí o neprodloužení, v čele s generálním rozhlasovým říďou, který připadá jako závistivý a mstivý přizdisráč. Krom toho, že lže, jako když tiskne (hlásá), nesnesl, že lidé, kteří se též kulturou zabývají, Fíšovi fandí. Jako mu fandí třeba i rektor olomoucké university. Nebo rozhlasoví odboráři. Protože je Fíša dobrý člověk (Kláro, nesměj se!), jenže to se dnes nenosí. Vlastně mi nakonec přijde nejhorší, jak kvůli debilům nemůže kompetentní člověk dělat svůj dream job, který mu, dle mého soudu, i dobře jde. Aspoň ale konečně třeba už bude čas na to pivo.