Často jsem s Josefem Klímou nesouhlasil, občas mě nudil, tu a tam mě iritovala zdánlivá sebelibost. V mladickém maximalismu má člověk pocit, že všichni kolem musejí být perfektní, což pro mě vždy tak nějak znamenalo i perfektně reflektivní a pokorní. Asi poprvé mě silně bouchlo před necelými deseti lety, když zemřela Nataša. Prostě je občas důležitější zkoumat cíle lidského počínání než metody, jež lidé k naplnění cílů užívají.
To jsem ale vykročil trochu jiným směrem, než jsem původně chtěl. Budiž tento úkrok nepřímou omluvou panu Klímovi za pokaždé, kdy jsem nesouhlas zaměňoval za osobní antipatie. Ne že by o mém nesouhlasu tedy věděl, tím méně že by ho naše nesouznění jakkoli trápilo.
Úvodní citát je od jiného Josefa, Čapka, Klíma ho nicméně cituje v rozhovoru, který poskytl serveru neovlivni.cz. Mimo jiné také říká: „Mediální svět je zahlcený kauzami. Čili došlo k devalvaci kauz, k devalvaci skandálů, a tím pádem se to všechno rozplývá v takovém mediálním šumu. […] Může za to stav tohoto státu, který tady nevytvořil účinné orgány činné v trestním řízení. Pokud by kauzy odhalovaly, odsoudily a nevracely by se, pokud by celé jednání bylo zjednodušené, byla by tu úplně jiná situace. A navíc by ubylo nových kauz. Protože ti staří nepotrestaní lumpové rozjíždějí nové kauzy. A nové kauzy zdržují vyšetřování těch starých. Vezmi si teď toho Babiše juniora. Já si vůbec nedovedu představit, jak po tomhle odhalení dopadne celá dotační kauza Čapí hnízdo.“
Nebo třeba: „Dřív tady bylo množství zájmových skupin, koneckonců to vidíš na konfliktech Bakala, Krúpa. Někde je Komárek, někde je Kellner. Tyhle skupiny měly své zájmy a své metody, jak je prosazovat. Ale jediný Andrej Babiš pochopil, že pokud chce uplatňovat své ekonomické zájmy neomezeně, musí jít do politiky a musí se vyšplhat nahoru. Aby pak kontroloval ostatní.”
“Je otázka, jestli toho dneska nelituje. Protože mu to přivodilo strašně moc potíží, strašně moc osobního stresu. Ten člověk dneska vynaloží osmdesát procent energie na to, aby obhajoval sám sebe, a zbude mu jen dvacet procent energie na to, aby řídil stát.”
Dovoluji si dopnit nicméně, že možná není úplně od věci, pokud tedy tomu tak doopravdy je, že má Andrjucha jen 20 procent na řízení státu. Raději si nepředstavovat, kdyby toho času měl více.
Žádné komentáře:
Okomentovat