Echsperti

Při rozhovoru s Tomášem v jedné holešovické hospodě mi najednou došlo, že by mě kdosi mohl považovat za experta na cosi. Tuším tedy, že znám několik témat na naše poměry nadprůměrně dobře, ale expertem jsem se nikdy neviděl. Každý přeci reflektuje svět kolem sebe, snaží se jej uchopit, pojmenovat a zasunout do logických souvislostí. Oder?

Zmínil jsem Tomášovi s tím, že se za experta nepovažuji, a on, sám novinář, mi několikrát opakoval, že jím jsem. Zpětně viděno, mohlo jít téměř o scénu z Audience. Byť jsem vůbec smutný nebyl. Navíc stále nemám pocit, že bych měl cokoli komukoli cpát. Bude-li kohokoli zajímat můj názor na mně blízké téma, zeptá se přeci. A žádné davy před domem nestojí. A není to tím, že je právě šest ráno.

Tu a tam jsem pozván na nějaké setkání či konferenci na rozličné téma, abych cosi jen tak od sebe řekl. Pokaždé mě potěší a udiví zároveň. Jako by přítomní již dávno neznali, či případně nedokázali sdělit lépe, jasněji. Přinejmenším bez drmolení.

Nu a pak se člověk podívá, kdo v různých médiích vystupuje jako expert a veškeré podobné úvahy mu přijdou naprosto zbytečné.