Okibačové

V novinách patřících Agrofertu jsem se dočetl šokující zprávu, že lidem, kteří organizují demonstrace za záchranu demokracie (demošky za záchranu demošky), platí jejich spolek mzdu. Na šokoměru řadím někde vedle poznání, že slovo hajzl (prý) pochází z německého Häuser, či zjištění, že hrdinou mé oblíbené moravské písně (prý) není černý okibača.

Vlastně naprosto nezajímavá zpráva, jen kdyby si člověk nemusel domýšlet, kolik asi lidí osloví, ba omámí. Protože ač sama bezobsažná, vypovídá primárně o nás. Protože text na téma, kdo co a koho platí, asi pořád funguje, jako fungoval vždy. Vysílačky Vatikánu. Síajej. Na rozdíl od dob minulých se jen většina má vcelku dobře. Dokud se tedy soused nemá lépe.

Článek, na který tu neodkazuji, je též symbolem toho, jak to v ANOfertu chodí. Mo(u)dří již dávno pochopili, že klíčem k úspěchu anno 2020 nejsou vědomosti a znalosti, ale loyalita a servilita. Jakási individualizovaná normalizace, kde čím více hýkáte a velebíte, tím rychleji pojedete. Prospěcháři všech zemí.