Když jsem byl děcko, dělal jsem spoustu věcí intuitivně, aniž bych věděl, ba se příliš trápil nad tím, co je správně a co je špatně. A občas (dobrá: často) jsem se netrefil. K zoufalství rodičů jsem vždy nemohl než potvrdit, že jsem si následky vlastního chování neuvědomil. Nepomohly žádné tresty a „sis zas neuvědomil, co?“ se stalo jednou z nejoblíbenějších tátových frází. Alespoň mi přišlo, že ji má rád, když ji tak často opakuje. Naštěstí jsem neměl ambici řídit stát. Protože kdo řídí stát, měl by mít více inteligence než dospívající dítě.
Jestli tedy estébák nekecá a o žádné neuvědomění nešlo, ba naopak jde o zcela cílenou strategii testování reakcí. Strategii, již jsem poprvé viděl zmáknout nikoho jiného než Vladimíra Vladimíroviče. Ten činí pouze taková rozhodnutí, která jsou výhodná jemu samému, a každé rozhodnutí má podpořené kvalitní mediání mašinerií. Když usoudí, že negativní reakce přesáhla určitou mez, rozhodnutí prostě změní a svede ho na někoho jiného. Nikoli nepodobně, jak když kdysi prý čitelný deník, dnes propagandistický plátek Agrofert Dnes, začne bušit do socanské ministryně, přesně dle Vladimírova návodu. I když „Nezastavitelný dávkomat“ možná není zas tak úplně špatná přezdívka.
Žádné komentáře:
Okomentovat