ET302

Od nedělního pádu Boingu 737 Max 8 etiopských avialinek se zjistilo, že vylepšený model letadla má jednu finesu, kterou se pilotům nikdo neobtěžoval příliš vysvětlovat. Spekuluje se, že jde o hlavní důvod, proč za necelý půl rok spadlo krátce po startu již druhé zbrusu nové letadlo téhož typu. Proč z Addisu do Nairobi letících 149 cestujících a osm členů posádky ze 36 zemí již nikdy nedorazí domů.

Přestože je letecká doprava se svými ročními cca. šesti miliardami člověkoletů jednou z nejbezpečnějších, co se počtu obětí na uživatele týče, nedokážeme uchopit její fatalitu. Asi i proto, že coby přirozeně empatičtí tvorové se obtížné vciťujeme do pocitů člověka, sedícího v padajícím letadle. Přesto či proto nicméně létáme dále, navíc dokážeme od anonymních obětí krásně abstrahovat. Podobně třeba jako od obětí válek či přírodních katastrof.

Nedělní pád ET302 jsem zaregistroval jen tak letmo, jako většinu dosavadních leteckých nehod. Řekla mi o něm Lenka a má reakce zůstala někde mezi aha a sakra. Než jsem včera večer zabrousil na xichtoknihu, jíž se snažím co nejvíce vyhýbat. Sama Pegrama jsem neznal, Clémence ano, i když mozek jako by chvíli odmítal informaci propojit a přiznat si, že tvář na fotce není cizí. S nedělním pádem letadla nic nenadělám. Alespoň tedy tichou vzpomínku všem obětem a jim blízkým.