Trávím každý den desítky minut posloucháním ústředny na našem ajťáckém servisním centru, a ne proto, že kdykoli jsem první v pořadí, opakuje mi paní dvouhlasně „You are number… one.“ I když jí to, pravda, nerozporuji. Každý přeci tu a tam potřebujeme trochu zvednout sebevědomí. Zvlášť když se potýká se superzabezpečeným vládním serverem, který se nechce poddat.
Minulý pátek jsem se dostal přes první ověření totožnosti, v sobotu mi aktivovali emailový účet, včera jsem se proťukal přes druhé heslo a dnes zprovoznil i generátor náhodných čísel, takže jsem se konečně podíval, jak vypadá náš intranet. Ba se na chvíli dostal i do své nové mailové schránky. I když posílat zprávy zatím nemůžu, jako v tom slavném vtipu, ve kterém sovětští soudruzi vymysleli nový způsob komunikace s Leninovou mrtvolou, jen jim zbývalo dořešit jednu maličkost. Neodpovídal. Podobnost čistě náhodná. Pumpař nejsem.
Z předloňska si naštěstí pamatuju, že je třeba ke všemu přistupovat trpělivě a
s klidem, což naštěstí umím vcelku dobře. To by bylo, abych do konce
měsíce neposlal alespoň jeden mail.
Žádné komentáře:
Okomentovat