Když se měnila ústava, abychom mohli volit přímo presidenta, mnozí jásali, že se konečně zbavíme volebních trapností v parlamentu. Mně přišlo intuitivně divné, že by se institut presidenta měl takhle měnit, a spíše jsem se zhrozil, jak snadné je změnit tak zásadní bod ústavního systému, a s jakým nápadem se může přijít příště. Od té doby zatím vede pouze Chovanec se svým pokusem ústavně uzákonit právo na nošení zbraně. Bloody hell.
Zakomponování nesystémové přímé presidentské volbu – a že si pak ústavu Miloš za odměnu několikrát povodil – vycházelo z podobných pocitů, s jakými dnes někteří více volají po více přímé demokracie: Politika je špinavá, politici jsou zkorumpovaní, je třeba to vzít do vlastních rukou. Stejně jako jsme po opakovaných parlamentních trapárnách vzali do rukou presidentskou volbu. Zní to krásně, téměř noblesně. Navíc nás zbavuje nutnosti (povinnosti, řekl bych téměř) politiky kontrolovat a angažovat se, což je přeci jen o trochu obtížnější, než na ně povykovat z hospody a pak jim to v referendu osladit.
Už několikrát jsem slyšel argument Švýcarskem, že prý ve Švýcarsku referenda fungují, tak mohou fungovat u i nás. Aniž by kdokoli připomněl, že Švýcarsko je konfederace autonomních kantonů, se kterými státoprávní uspořádání ČR nelze srovnávat. Jako bychom měli v programu, že postavíme nové přílivové elektrárny, s tím, že v Holandsku to funguje. Nu a co na tom, že nemáme moře.
Jak psáno již, nepochybuji, že Pitomio má jediný programový cíl, a to dostat se k moci, slávě a prachům s tím spojených, a k tomu bude říkat cokoli a kdekoli za číkoli prachy. Vlastně si nejsem jist, že sám věří blábolům, které hlásá, ale účel světí prostředky. V tom si třeba nejsou nepodobní se Zemanem, jenž se stal přes noc Socanem, když pochopil, že vedle Klause další místo není. Co ale jiné partaje, jež maí vlhké sny o přímé demokracii, jako třeba Piráti, jejichž blouznění o vládě lidu téměř nahání strach, ať už jde o odvolávání soudců, či vyhlašování referend.
O referendech se ve svém programu zmiňují i Zelení, kteří ale zůstávají na místní a krajské úrovni, kde chtějí snížit hranici pro jejich závaznost a zrušit hranici účasti. Zajímavá myšlenka s potenciálem zvýšení občanského zapojení do důležitých rozhodnutí na místní úrovni, kde lze potenciální následky mnohem snáze domyslet a vykomunikovat, ale asi budu muset dumat dále, aby mi tento návrh intuitivně neevokoval dobrými úmysly dlážděnou cestu víme kam.
Není na naší politické scéně strana, ve které nejsou idioti. A není ani taková, která by v programu neměla odpudivé návrhy. Jsou strany státotvorné a státunebezpečné, tedy takové, jimž nejde o demokratickou budoucnost České republiky, ale v lepčím případě o prospěch jejich představitelů. V horším případě o totalitarizaci naší společnosti. K těm státunebezpečným řadím i tři, jež prý mají šanci usednout v parlamentu: ANO, KSČM a SPD. Všechny se vyznačují dobrým marketingem a schopností obchodovat s lidskou hloupostí. I proto se trochu bojím, že nedělní probuzení bude hodně kruté.
Asi máme u nás nějaký dar, že demokratické procesy, jež by měly více méně eliminovat přístup sociopatům k moci, ho u nás naopak zprostředkovávají. Možná je taková doba. Možná je to jen jeden z dalších projevů příslovečného českého masochismu, dle kterého si nakálíme do vlastního hnízda, abychom pak mohli svádět na jiné. Aneb hodně štěstí, Česká republiko, budeš ho potřebovat.
